Hlídání divé zvěře, den osmý

Jak už to tak bývá, když konečně dojde k urovnání poměrů, přijde nevyhnutelný a mnou původně toužebně očekávaný konec. Na jednu stranu jsem ráda, odpadne předčasné vstávání, na druhou je to asi škoda, když jsme se konečně sžili...

Ochlazení mi konečně umožní se dorůžova vyspinkat, dokonce i věčně hladová smečka dává svátek, když je v mém pokoji klid. Snídani nezvládá Glorča, která se dokonce odváží vylézt mi na stůl vedle jídla a na závěr zcela bezostyšně vylizuje z misky zbytky jogurtu. Šklíbo jedna, kdo ti tohle dovoluje! Prskám, ale micina si z toho samozřejmě nic nedělá. Jo, když je tady nechají...

Krmení je opět zběsilé, hlavičky nějak nemůžou pochopit, že když zablokují v počtu tří kusů přístup k miskám, nic v nich prostě nepřistane. Počkám, až se uloží, a vrhnu se aspoň na základní úklid, abych nebyla za odměnu označena za chrochtající zvířátko. Plyšáci však mají zjevně radar na koště a hadr, tedy okamžitě startují a snaží se mi pomáhat. Pracně vymetené chlupy a prach víří po bytě, prskám jak prskal, následně se atrakcí stanou třásně mopu a z ptačích klecí vesele létá ven další zrní dřív, než podlaha v kuchyni stačí uschnout. Připadám si jak Sisyfos, když konečně vyleju několikátý kýbl vody a postavím mop do kouta chodbičky, aby mohl uschnout. No, vypadá to tu trochu líp!

V dávkovači došlo mýdlo, malý je sice pěkný, leč poněkud nepraktický. Navíc nemůžu žádné další mýdlo najít, sedm let a několikeré přemístění všech věcí je znát, nakonec rezignuju a vezmu ze špajzu jeden ze spousty zásobních sprchových gelů. Přitom si vysloužím další parádní kousanec do lýtka, zvěř už dostala od rána dvakrát, zjevně ale málo. Snažím se nevyměknout, ale po dalším hryznutí si to rozmyslím a do jedné z poloplných misek přidám. Ať mají dušičky pokoj!

Po obědě už je čas na velké balení, sbírám své propriety po kuchyni, koupelně i pokojíku, hlavně nic nezapomenout, zvládla jsem se slušně zabydlet! Vynesu snad tunu odpadků a už je pomalu čas odnosit tašky do auta. Pozavírat okna, umýt nádobí, zavřít kuchyň... Hlavně, aby se miláček dle svého zvyku nebránil zabalení jeho maličkosti do přepravky. Po chvíli hledání ho odlovím rozespalého za oknem a až po zajištění dvířek si chudák uvědomí, jaký podraz na něj byl spáchán. Taky mi to dává celou cestu hlasitě najevo.