Ano, vím, že jsem použila zakázanou formulaci, která dokázala (dokáže?) útlocitnější jazykáře vytočit k nepříčetnosti. Tímto ji prohlašuji za umělecký záměr, protože v umění je povoleno vše. (Pár ujetých úvah a nápadů.)
...couráte ve všední den po rodném městě a najednou si vzpomenete na jeden ohraný vtípek. Na ten, jak se nemocný kluk doma v posteli směje, že spolužáci zrovna mají matiku. (No, umím si představit horší školní hodiny.)
...nepovedené focení napravíte o kousek dál a akci završíte děsně drahou a děsně dobrou zmrzlinou.
...se vymlouváte sami před sebou na koleno a nedostatek času, protože si přece nepřiznáte, že se tou lanovkou dolů svézt chcete, když už jste na Petříně. (A vzhledem k čekání byste fakt byli dole rychleji po svých.)
...si v nepříliš vyladěné kombinaci outdoorových kraťasů a trička, v jakém byste do práce nešli, s nehodící se taškou a láhví na vodu vyrazíte na frekventovanou pěšo/cyklostezku. A vlastně je vám to jedno, protože pravděpodobnost, že potkáte někoho známého, je cca nulová.
...se v tom skvělém outfitu, navíc posilněni pivem, v dusném odpoledni rozhodnete jít pěšky až domů. A přijde myšlenka, že si vyzvednete ten balík, co máte už dva dny na poště. Co na tom, že můžete potkat někoho ze svých pacientů, přece je to jedno, ne?
...se ubytujete v hotelu, kde všem ostatním je o 20+ let víc než vám. A vlastně je vám to jedno, protože jste si přijeli odpočinout, a ne někoho balit.
...dostanete doporučení používat při speleoterapii rovnou dvě deky a připadáte si výjimečně, že si vás někdo všimnul. Asi tak do doby, kdy zjistíte, že dvě deky používají skoro všichni.
...si jen tak mimochodem všimnete, že jste po láznění bezkonkurenčně nejvíc rozválení. A je vám to úplně jedno, protože jste si přijeli odpočinout, a ne oslňovat koledováním si o úraz.
...se v půl deváté večer válíte v posteli s noťasem a koukáte u toho na televizi. Což se normálně nemůže stát už proto, že televizi doma vůbec nemáte.
...se potmě ztratíte na silničkách desáté třídy a sami sobě opakujete, že to je v pohodě, že ta cesta musí někam vést.
...si odvážně vyrazíte nafotit vlky na report a v konečném součtu nemáte vůbec nic. No, aspoň jste dva kousky viděli!
...když si vás obsluha hotelové restaurace pamatuje a vy tak nějak tušíte, proč. A je vám to jedno, protože jim může taky.
...vám někdo řekne, že vám to sluší, když určitě vypadáte děsně, a stejně jste rádi. Protože jak často vám někdo řekne, že vám to sluší?
...když toho samého člověka vidíte o pár hodin později a kouzlo okamžiku je pryč. Protože už jste zchlazení a učesaní a tepláky s mikinou taky zakryjí víc, než příliš velký župan.
...se rozhodnete jet domů bez navigace, která vás táhla po místních cestičkách, a trochu si zajedete. A je vám to jedno, protože to zas nebylo tolik.
