"Ještě jeden ze zeptá, jestli chci nebo potřebuju kartičku, a už se neudržím!" Avizuju radši s předstihem v kanceláři. Několik párů očí se po mně se zájmem otočí. To divadlo si nechtějí nechat ujít. Čekala jsem větší soucit!
Krásně barevné kousky plastu vlastníme všichni. Máme je v peněženkách, pouzdrech na doklady, kapsách a mnozí raději odložené doma. Často si už nevzpomeneme, kde jsme kterou z těch zázračných kartiček dostali. Nebo proč a co nám má přinést. A má něco vlastně přinést NÁM?
Byly doby, kdy se sbírala razítka nebo samolepky na papírovou kartičku. Za určitý počet byla sleva na nákup. Nechávalo se to na nějaký velký, když už, tak už! Dnes se tento postup používá jen pro zisk nějakých úžasností. Plyšáci a jiné hračky. Sleva na cosi, co se u nás běžně nedá koupit nebo je to prostě nějak zajímavé. Třeba designem. Avizovaným původem. Ale především "původní" nesmyslnou cenou. Kdo nesbírá pro sebe, sbírá pro někoho. Příbuzného. Kamaráda. Kolegu. Ale to se dostáváme trochu jinam!
První plastové kartičky byly úžasné. Vždyť to vypadá skoro jako platební karta. A je tak snadné ji získat. Vyplníš si formulář a kartička často s tvým jménem přijde poštou. Pak už jen nakupuješ se slevou. I pár procent dolů je přece dobrých, ne? Prostě nekup to, když to máš se slevou! (Vážně to potřebuju?)
Pozvolna přecházíme do další fáze. Aby sleva platila i nadále, musíš v obchodě/síti zanechat ročně určitý obnos. Nakupuj víc, přece se nepřipravíš o výhody! A jedeme dál. Předložením kartičky již nezískáváš okamžitou slevu. Za utracené peníze dostaneš poukázku na slevu při příštím nákupu. Přijď zas a něco si vyber, poukázka má omezenou platnost. Přece ji nenecháš propadnout, taková škoda!
(A když nekoupíš nic, ušetříš ještě víc!)
A my dobře víme, co rád kupuješ! S poukázkou v hodnotě procenta tvých nákupů dostaneš svoje osobní slevové kuponky na oblíbené produkty. Co na tom, že tu bonboniéru jsi koupil pro zcela výjimečnou příležitost a právě ses rozhodl žít zdravě? Když si koupíš další, slevíme ti nějaké procento nebo korunky!
(Podle toho, co vypadá lépe. A když nekoupíš nic, ušetříš ještě víc!)
Za svoje bodíky si můžeš vyzvednout sešitek s kuponky na úžasné slevy. Co na tom, že máš rád zcela jiné výrobky. Kup si tohle, je to výhodné. A to tvoje oblíbené pro jistotu vyřadíme ze sortimentu. Stejně přijdeš znova. Vždyť máš naši kartičku! Co na tom, že tohle ještě nepotřebuješ. Koupíš si to do zásoby, když je to výhodné. Co na tom, že už máš doma zásobu na rok. Koupíš to stejně, když je to tak výhodné!
(A když nekoupíš nic, ušetříš ještě víc!)
Máš už na kontě plno bodů. Vážně nechceš další úžasný sešit? Opravdu nechceš, zrovna ses pracně zbavil kuponků z toho posledního. Nevadí! K poslednímu dni dalšího měsíce propadnou body starší než určitý počet dní/měsíců. Takže si ji stejně vezmeš. Nasbíraných bodíků je přece škoda!
(A když si to nevezmeš, ušetříš ještě víc!)
A co když ti na kartičku načteme nějaké procento z částky, kterou u nás zanecháš? Máš pak na kartičce korunky, vlastně se z ní stala platební karta. A když bude korunek dost, budeš mít příští návštěvu zdarma. Ne, platba nejde dělit. Musíš mít na kartičce celou částku. Tak sbírej, sbírej, nakupuj, utrácej!
Došlo k nějaké fúzi? Nevadí, starou kartičku vyměníme za novou a lepší. Body ti samozřejmě zůstanou. Umíme je převést. Co na tom, že naše nová kvalita je trochu jinde. Stejně přijdeš zase. Zvykneš si. Vždyť máš naši kartičku!
(Všechny uvedené varianty lze volně kombinovat a případně přidat ještě něco dalšího, fantazii se meze nekladou. Hlavně, když to sype. Jenže komu?)
Kam která ta zázračná kartička vlastně patří, kde ji mám vytáhnout? Začíná jich být nějak moc. A pořád mi někde dávají další. Proč ne, nic to nestojí a dál už jen šetřím. Vážně? (Jó když nekoupíš nic, ušetříš ještě víc!) Už mi to v té peněžence (pouzdře, kapse) opravdu překáží! Ještě, že mám ten mobil. Nahraju si je do speciální aplikace a vlastně ten plast vůbec nepotřebuju. (Co na tom, že to čtečky mnohdy nezvládnou a kód z kartičky se musí vyťukávat ručně. To není můj problém!) Ale já fakt nevím, kam která patří! A moc bych chtěl mít jednu univerzální, co se bude používat všude. Hmmm...
A co všechny ty bezcenné kousky umělé hmoty prostě vzít a hodit do popelnice? Vlastně raději do žlutého kontíku, musíme se přece chovat ekologicky! (Patří to vůbec do tříděného plastu nebo ne?) Nebylo by báječné koupit si co chci, kdy chci a kde chci, bez plastu a přídatných papírků? Umíte si představit tu svobodu? (A neberte tento článek moc vážně!)
