Ten den jsme měli vyloupnout první čokoládku z kalendáře, pokochat se konečně povolenou výzdobou a vrhnout se do víru příprav. Místo toho aby se člověk soukal do nenáviděných kousků v nenáviděné barvě a vyrazil na cestu.
Cestu těžkou nejen příhodně hnusným počasím, ranním provozem ve velkoměstě a komplikacemi z budování dálnice. Někdo z nás si tu čokoládku už nikdy nevyloupne. Vždyť já pak nezvládnu dojet zpátky! Jak zaznělo později toho dne, tohle se nemělo stát. Ne ta malá blonďatá holčička, nejmladší holka ze šestky známé z prázdninových příhod. Tedy, ono nás vlastně bylo sedm. Jenže rozdíl mezi první a šestým je menší, než mezi šestým a sedmou. Ta už toho s námi "velkými" moc nezažila. A ty jsi kvůli jejímu očekávání musela brzy dospět. Která holka umí ve dvanácti letech uvařit nedělní oběd?
Bylas to ty, ta malá blonďatá holčička sužovaná věčným bojem. Totiž jestli být ve té "správné" partě, nebo chránit malého brášku. Čas tohle všechno vyřešil samovolně. Bylas to ty, puberťačka nešťastná z husté dlouhé hřívy v barvě "český myšák", kterou ti maminka nechtěla dovolit ostříhat ani obarvit. Bylas to ty, která na mě najednou koukala shůry a prohlašovala "seš ňáká malá". Tvoje schopnost jíst a nepřibírat spoustu lidí vytáčela. Ale hlavně jsi milovala všechno živé. Přesto jsi vystudovala rovnou dva humanitní obory. Protože na přírodovědě je matika. Cos to vlastně chovala první, papouchy nebo hmyzáky? Už ani nevím, bylo to v podobné době a bylo to rychlé. Co jsme se k vám nachodili koukat na první (a poslední) odchov mláďat papoušků druhu, který si už po těch letech nevybavím. Smála ses, když zbytky prosa spadlé do umyvadla vyklíčily v odpadu. Mámy, kromě té tvojí, nevěřícně kroutily hlavami. A pak, brzy po posledním prckovi, putoval do světa i chovný pár. Opeřenci se ti vášní a posláním zkrátka nestali. Až na "růžový čápy".
Strašilky, pakobylky, či co to vlastně bylo. Myslím, žes měla oboje, ale jedny z nich ti přerostly přes hlavu. V šíleném lijáku nás tvůj táta vezl do města, že alespoň nějaké dáš do zverimexu. "Kolik jich máš?" Zeptal se tě prodavač. Po odpovědi, že deset, jsem málem dostala záchvat smíchu. V těch krabicích, kterých byl váš dům plný, jich určitě byly stovky. To by ti ale do zveráče jen tak nevzali. Pak jsme se ještě stavili "U Vlka" pro "sušený vovoce". A pak nás zalila voda, jen kvůli tomu i po letech dokážu určit přesný rok. Nakonec i tenhle chov vzal rychlý konec. Podzim ještě neskončil, když jsi zakladatelku populační exploze Božku uložila pod hruškou. Byla jedna z posledních...
U psů ses našla. Co se babička navztekala kvůli Kimovi. Bála se, že statný novofundlanďan kousne tvoji malou sestřičku. Nekousnul, zato jsi s ním posbírala svoje první úspěchy. Ten pravý šampion to ale ještě nebyl. A nebyly to ani šeltie, jejichž chov se ti moc nevedl. Jeden vrh, jedno štěně, které sis nakonec nechala. Pak jsi zachránila svoji první holanďačku. Generace před námi si ťukala na čelo, co tě to zase napadlo. Bylo to správné rozhodnutí. Záplava ocenění, nová generace šampionů. Jak šel čas, smečka se rozšířila a miláčky tvého přítele. A postupně se vám měnila v domov důchodců. Když jste po prvním lockdownu vyrazili do Francie pro nové štěně, opět si generace před námi ťukala na čelo. Vždyť vaše smečka v té době čítala šest kousků!
"Pojď se (vyvenčit)!" Vyzvala jsi jadrným výrazem naší rodině vlastním mladou fenku ke špacíru. A pak jsi mi řekla, že to neudělala. Naložili jste do auta uštěkance ("tu výbavu tam mám furt, to auto to uveze") a odjeli jste na další z nekonečné řady psích akcí. Poslední dobou jsme se míjely. Prostě jsi nebyla u "starých rodičů" v době, kdy jsem se tam objevila já. Navzdory všem zákazům jste si to s novou šampionkou užívaly a smetanu lízaly. Až najednou bylo potřeba bojovat na jiné frontě. Bitvu neférovou a zřejmě předem rozhodnutou. Nečekala jsem však, že tě ta mrcha dostane tak rychle. Pak jsem aspoň věřila, že dáš ještě ty dnešní narozky... Možná i Vánoce... Možná...?
Už je nás tady zase šest. Ale nejmladší holčička je jiná. Tak si to tam s babičkou užijte, a udělejte si třeba knedlíky s jabkama. Ještě o prázdninách je jedna z vás vařila tady dole, v nedávno postaveném baráčku...
/pro tu, která musela jít moc brzy/5.12.1988 - 23.11.2022
/úvodní obrázek (c) Pixabay
