První díl mého osobního cestopisu z letního putování bulharskými pohořími Rila a Pirin.
DEN 1. (7.8.2012)-ODJEZD
Tradičně nemůžu dospat, jak se těším do busu a do stanu. Z postele se vyhrabu v osm a po snídani se věnuju zejména počítači a velmi logicky též velkému úklidu. Asistence kočičího miláčka mi chybí, stále čekám, kde se vynoří. Balit začnu po poledni, do nového velkého batohu to jde snadno, dovnitř se vejdou dokonce pohory a místo kabelky mi postačí taštička na doklady. Krom toho s potěšením zjistím, že se s trochou námahy vejdu do kalhot odepsaných již před dvěma lety. Ve čtyři je hotovo, ještě se umýt, vše zajistit a zavolat mamině. Ta nebere telefon a já si deset minut před pátou vzpomenu na plánovanou akci čisté zuby. Jinak bych odjela bez kartáčku! Hotovo, dobaleny poslední zapomenuté věci a hurá na bus. Je plný, no jo, pozdní odpoledne pracovního dne. Navíc nemůžu najít MP3 přehrávač. Asi zůstal na posteli. Hloupost, balila jsem ho a nikde nic nezůstalo, opakuji si. Těsně před výstupem na Černém Mostě MP trojku najdu na dně malého batohu. Je krátce po šesté, bus už je připravený, letos velký a žlutý CDS Náchod, známý ze studijních let. Ale je náš? Ano, je, na dveřích visí rozesazení účastníků včetně mého jména, jen průvodci nikde. Jdu si tedy uložit věci do kufru, řidič je hrozně aktivní, bere mi bágl i s bundou na něm, zato stan by mi dal nahoru. Na kraji parkoviště vyřídím telefonát s mámou a jdu se nahlásit a usadit. Ještě výlet na sociální zařízení v KFC a před půl sedmou můžeme vyrazit. Netrvá dlouho a zpozorním, tenhle kruháč znám! Ano, jedeme přes odbočku na Jílové za Jesenicí, kde konečně najedeme na dálnici. Cestu nám zpestřuje seznamovací popíjení stáčeného vína a přednáška o dálnici D1, tak toho moc nepřečtu, a v osm se koná první zastávka na benzince. Do Brna dorazíme před půl desátou, pošlou nás na technickou a případný nákup do Tesca, jenže nejsme v Praze a Tesco zavírá v devět. Nabereme zbylé účastníky a čerstvé řidiče a v deset můžeme vyjet. Po půl hodině se koná hygienická pauza a záhy po ní překročíme hranice.
DEN 2. (8.8.2012)-CESTA A PŘÍJEZD DO BULHARSKA, BELOGRADČIK
Po druhé hodině bus zastaví, už jsme v Maďarsku. Snažím se spát, jenže po třech dnech volna to v buse moc nejde. Navíc jsem si inteligentně sedla do uličky, tudíž se nemám kde pořádně opřít. U další zastávky se podivím, snad jsem spala? Ne, opravdu stavíme již po hodině. Ve tři čtvrtě na pět dorazíme na maďarsko-srbské hranice. Asi přece jen něco prospím, Unii opouštíme skoro po hodině. Kousek za hranicemi je vyhlášena mycí pauza, jen si opláchnu obličej a pokračuji v klimbání. Definitivně se proberu v osm, nasnídám se a další pauza v devět se mi hodí na čištění zubů. Před jednou odpolední se loučíme se Srbskem a na druhé straně hranice jsme zase v Unii. Přetočíme hodinky na 14:35 a mažeme do hraniční směnárny. Jenže tam mají leva jen za 500 euro, tudíž si ani zdaleka všichni nevyměníme. Stejně mám málo, snad bude ten bankomat. Belogradčik nás uvítá v půl páté, zbytek výpravy mění peníze v bance a jedeme dál k pevnosti. Stáhnu punčochy a hurá z busu ven. Na uvítanou si dopřejeme místní zmrzlinu, s nákupem pohledů zaváhám stejně jako loni. Po hodině pevnost opouštíme a vydáme se na okružní procházku směrem do centra. Držet se značky není vždy výhodné, vyvede nás daleko za město a musíme se vracet po silnici. V jižním teple úžasná věc. Po sedmé dorazíme do města, místní obchůdek je naštěstí ještě otevřený, takže na přechod Rily nakoupím a s místním pivem Zagorka v ruce požádám bankomat o 100 leva. Spolu s vyměněnými necelými 80 by to snad mělo stačit. Jediné, co mi chybí ke štěstí, je obchod se suvenýry, ale nic se už dělat nedá. Bus nás vyzvedne v osm a o deset minut později už vykládáme v kempu. Někdo tu má stejný batoh, uvědomím si hned po podezření z krádeže mého zavazadla. Provoz brzdí dvě sprchy na celý kemp, seznamka vyhlášená na devátou se odkládá skoro na půl desátou, ale koná se. Řidiči tvrdili opak, srandičky, srandičky! V jedenáct jsme seznámení, někteří i mírně připití, takže zapadneme do stanů.
/Původně sepsáno za účelem pozdějšího vzpomínání.
