"Pořád ji tam mají, po obědě půjdeme a koupím ti ji, ať dáš konečně pokoj!" Prohlásila mamka rezolutně loni v létě. Jenže... Koktejlové paraplíčko už čtvrtstoletí poté tak atraktivní nebylo. Pokud je ještě vůbec součástí poháru.
Psala se devadesátá léta a prázdniny u babičky zpestřovaly převážně jen výlety do města, tedy do Písku. Milovaná babička byla tehdy ještě v kondici, a tak nákupy v obchůdcích v centru, kdepak nějaké markety, zahrnovaly i posezení v cukrárně. Co výletů to chtělo, než jsme všechny poháry v té jedné konkrétní vyzkoušely. Kromě jednoho. "Bomba" se šesti kopečky zmrzliny nám byla zapovězena. Byla prý moc velká, nesnědly bychom to. A taky obsahovala vaječňák, tedy alkohol, tedy věc dětem zcela zakázanou. Jenže právě a jen na ni dávali ten krásný papírový deštníček, všude jinde byly jen blýskavé třapce z fólie. Když už jsem i já coby celoživotní smolař měla všechny barvy, nejen deset kousků v nenáviděné zelené, touha po paraplíčku zesílila.
I uvolily se mámy, tedy ta naše a pražská teta, že se obětují a tu nálož sní. Mamka ovšem rovnou rezolutně prohlásila, že jen jednou a paraplíčko bude společné. Což znamenalo jediné. Já nebudu mít nárok se na něj ani podívat. Život prvorozeného dítěte umí být pořádně krutý.
Nastal den D, v předvečer tradiční hromadné koupání, ráno časný budíček, obléct parádní šatičky a hned po povinné snídani hurá na autobus směřující do víru velkoměsta. Moje nejmladší sourozenkyně a nenáviděná pražská sestřenice byly vysmáté. Dnes dostanou vytoužené paraplíčko! Byla jsem si jistá, že šest kopečků bych zvládla levou zadní. Obvyklá nálož tří pro mě byla nic! Nikdo by mi nemusel dávat za vzor tu tlustou pipinu, jak krásně papá! Podle mě šlo spíš o to, že by malé pak paraplíčko neměly, a to prostě nešlo.
Inu, u známého stolečku jsme si objednali a... Byly tam, krásné papírové deštníčky, pro mě s pořádně hořkou příchutí. Mámy se se svými porcemi praly statečně, byť u toho předváděly výkony hodné Oscara. "Nemohly" snad od druhé lžičky, rozhodně ne od půlky, kdy by to aspoň dávalo smysl! Mise byla splněna, dvě jmenované dostaly ten poklad. Ani jedna si ho, pokud se dobře pamatuju, nevážila.
"A měly jsme jim to dovolit, bylo by jim blbě a přestaly by otravovat," prohlásila teta po mém x-tém líčení toho, jak jsem k paraplíčku nepřišla. No, teď už by mi blbě fakt bylo, a to aktuálně nabízená "Bomba" obsahuje pouhé čtyři kopečky zmrzliny. Zjevně je už nezarovnávají tak, jako kdysi. A kdybych náhodou doposud prahla po paraplíčku, dají se koupit v papírnictví...
/Zdravím D.K.
/úvodní obrázek (c) Pixabay
