V době, kdy prezident úřaduje z vitríny a ministr zdravotnictví z domova, kam je zavřela nejskloňovanější nemoc na světě, kdy se z rádia celý den linou nenáviděné ucourané melodie (stejně mi bude za měsíc líto, že...
...je zase nějakou dobu neuslyším), kdy si prostí občané už druhý rok nedají ani svařák u stánku a taky večírek mít nebudou, kdy na sebe prskáme a prstíkem ukazujeme, kdo za to všechno může...
A dost!
Právě v této době jsem si uvědomila, že jsem sem dlouho nic nedala, že mám poslední tři aktivní články (a taky rekordní karmu). Jenže tvorba chce, aby se chtělo tvořit. A ono to v době, kdy se nejen místní poměry změnily, kdy mnohým, které jsem měla ráda, už nějak nerozumím, a překvapivě nacházím shodu tam, kde bych si to před rokem nemyslela, nějak nejde hladce. Všichni jsme za uplynulé téměř dva roky něčím prošli, někdo přišel o někoho blízkého, další o práci, a všichni o iluze, že nám se tohle stát nemůže. Kdo to kdy slyšel, v civilizované Evropě nosit roušky a zavírat kdeco? Spoustu dříve tak důvěrně známých lidí už prakticky vidět není, některé zcela pohltily nové aktivity a na tento prostor už jim čas nezbývá, jiní sem z nejrůznějších důvodů nechtějí nadále chodit, další se přesunuli jinam.
Tak aspoň pár fotek z posledních měsíců, snad je ještě někdy přeberu. (foto já)
Ne, neukazuju vám záda, ještě ne, a je mi jedno, kdo je "odmítač" a kdo aspiruje na proměnu v berušku sedmitečnou. Ono to jednou skončí. Tečka. Klidný advent všem.
