Jo, se změnami příjmení je to peklo. Zvládla jsem dvakrát a dodnes mi někteří lidé říkají tím prostředním. Slyším pro jistotu na všechno a snad pět let po svatba jsem se oběma i podepisovala. Radši.

Jak jednou máš nějaké příjmení, zůstane ti navždy.

Moje kámoška co byla 5x vdaná se vlastně ani nevím jak jmenuje,tak je to prostě Blanka a hotovo a teď bude v tom reality show Robinsonův ostrov(ta bez vlasů) tak bude Blanka Robinsonka

Tak to bych si taky už nevzpomněla, jak se jmenuje aktuálně... Hlavně, že ta původní jména si pamatujeme.

V mensich mestech a na vesnicich, kde zili lide se stejnymi prijmenimi, se casto pouzivaly jejich prezdivky, Ja osobne ve svych 75 letech dodnes nevim, jak se mnozi z mych uz zesnulych spoluobcanu jmenovali, i kdyz jsem je dobre znal. Pod jejich prezdivkami, Vajmara, Bolen, Pistula, Achaz, Sulena, Bocin, Cap, Skap, Sotek, Bekal. Mokajek, Supa, Slon, Puchyr, Pilus, Ocin a mnoha dalsich na ne dodnes vzpominame. Jejich prava jmena znali snad jenom postaci. Jmena jejich manzelek byla vzdy od jejich prezdivek odvozena - Vajmarka, Bolenka, Pistulka atd.

Přezdívky jsem už před časem zrušila, mít kamarády uložené pod pubertálními přezdívkami je poněkud nepraktické, když už náhodou nezapomenu, komu patřila, mnozí ty staré už neplatné přezdívky nechtějí slyšet. A taky to mate ty, co je neznají. Třeba moje babička se nikdy nepochlubila, že pochází ze statku zvaného "U Váchů" a říkalo se jí tedy Váchová.

měly jsme nedávno sraz devítiletky po x-letech a tak ta holčičí příjmení byla tématem dne

Umím si to živě představit. I když já jsem po deseti letech od základky nemohla nikoho ani poznat.

A to si představ, že já si musím každý rok zapamatovat jména několika desítek nových studentů. Příjmení neřeším, dokud je nemusím zapisovat do třídnice nebo notesu se známkami. A nejhorší je 2.C , tam se většina holek jmenuje na A: Anička, Adéla, Alice, Anetta... a já v tom mám totální guláš!

A než se je všechny naučíš, už je neučíš?

Pořád a furt si pamatuju spolužačky původním příjmením ( a spolužáky taky) jinak to už asi nebude

Máme to všichni stejně, ale člověk to musí zažít.

kdybych se nejmenovala tak, jak se jmenuju, jmenovala bych se jinak

Já se jmenuju pořád stejně, ale vlastně jsem s tím divná.

Nejedná se o žádnou novotu. Za mého mládí se holky také jmenovaly Lenina, Stalina atd. Dnes třeba Svoboda. Těm mým spolužačkám už to došlo.

A každou další generaci to znova překvapí.

No jo, ale co když se manželé rozhodnou užívat jméno manželky? To je pak teprve zmatek.

I takovou dvojici znám, ale už jsem si zvykla.

Klári, ale zase kdybyste se jmenovaly pořád stejně, tak by to byla nuda

No já ti nevím, když máš všude plno ženských, které asi znáš, ale nedokážeš je zařadit...