Miluju ten pocit, tu hrdost, kdy na Orloji dokokrhá kohout a všechny ty špendlíkové hlavičky, co upřeně hledí na dvě okýnka, obdivně zatleskají a spokojeně se rozeběhnout do pražských uliček. Projděte se Prahou s Klárou.
Návraty z dovolených a obzvlášť těch mořských mě tak bolí! Ale mám se naštěstí vždycky na co těšit. Na domov, do uliček mojí milované Prahy. Tak jsem se hned další ráno po návratu pozdravila dobrovolně v pět třicet s budíkem a před prací se ochomýtla kolem Staroměstského náměstí.
Orloj tu pořád stojí. Už víc než 600 let a je v neuvěřitelné formě, protože jeho hodinový stroj je stále původní. Až do 2. poloviny 20. století byly díky Jiráskovým Starým pověstem českým astronomické hodiny přisuzovány mistru Hanušovi, který je měl zkonstruovat na zakázku pražských radních. I my se to takhle ve škole učili. Dílo bylo nad očekávání tak velkolepé, že z obavy, aby náhodou nemohl mistr Hanuš, zvaný Růže, sestrojit další takový stroj, vymysleli konšelé ďábelský plán. Nebohého Hanuše dali přepadnout a krutě mu nechali vypálit oči. Ten se rozhodl pro pomstu. Vložil mezi ozubená hodinová kolečka ruku a stroj se zastavil. Poté se skácel k zemi a zemřel. Chtěl tak pražským pánům zavařit v tom, že už nikdy nikdo jiný nedokáže slavný Orloj oživit.
Doopravdy to ale bylo přeci jen trochu jinak. Historik a astronom Zdeněk Horský vypátral důkazy, podle kterých byl totiž kolem roku 1410, tedy v době vzniku Orloje, na Staroměstské radnici hodinářem Mikuláš z Kadaně. Ten s pomocí astronoma Jana Ondřeje Šindele Orloj doopravdy zkonstruoval. Až v letech 1476-1490 se pak Mistr Hanuš zasloužil "jen" o jeho úpravy a vylepšení. Roku 1824 se Orloj úplně zastavil a nikdo si s ním nevěděl rady. Už už se rozhodovalo o jeho úplné likvidaci, když tu se po dlouhých 40 letech přihlásil hodinář Ludvík Heinz, který měl svou dílnu přímo naproti Orloji. Roky smutněl nad tím, jak tenhle geniální vynález stojí a chátrá. Orloj se mu opravdu podařilo znovu probudit k životu a stal se i jeho správcem. Za 2.světové války byl pak Orloj hrozivě poškozen německými nálety. Ciferník byl prostřelený, stříška se rozpadla a zvěrokruh visel na vlásku. I tehdy Orloj rodina Heinzova, která ho měla ve správě už po 4. generaci, zachránila a tak se můžeme dodnes těšit z pochodu Apoštolů, kokrhání kohouta a pokyvováním lebky smrťáka. A být na náš Orloj hrdí.
Hezký pátek a fajn poslední červencový víkend :-)
