Hynaisova opona se vedení Národního divadla nelíbila

Kdo nebyl alespoň jednou v životě v Národním, o hodně přišel. Zlato kam se podíváte, malovaný strop, ze kterého nebudete moct oči odtrhnout a všudypřítomná divadelní múza vás provede naší národní chloubou.  

Vítejte v naší Zlaté kapličce. Nadělila jsem si k Ježíškovi komentovanou prohlídku Národního divadla. To byla taková krása!

Už dlouho jsem tu nebyla a tak jsem jen údivem vydechla při vstupu do zlatého sálu, který se blýskal přepychem a uměním. Je to opravdu chlouba našeho národa. V hledišti je celkem 986 míst k sezení, sklápěcí sedačky jsou potažené vínovým sametem, jsou jako polštáře pohodlné a každá z nich má pod sebou řadu průduchů pro cirkulaci vzduchu.

Hned vedle jeviště jsou po obou stranách prezidentské a premiérské lóže, prý už ale dlooouho zejí prázdnotou.

Jeviště zakrývají hned tři opony. Železná, která vypadá jako ze zlatých destiček váží 12 tun a tlustá je 15 centimetrů. Dokáže spadnout k zemi během pár vteřin a případný oheň udržet až 40 minut. Druhou, tou nejkrásnější, je malovaná opona od Vojtěcha Hynaise z roku 1883. Vznikla za pouhých 90 dní jako náhrada za původní oponu od Františka Ženíška, která se 12. 8. 1881 v prach obrátila při velkém požáru. Stihla tak zazářit jen ve 12 představeních. Hynaisovo dílo se ale tehdejšímu vedení příliš nelíbilo. Postavy prý na ní byly moc hubené oproti kyprým Slovanům, oblečení bylo moc francouzské a barva měla mdle nazelenalý nádech. Nestihli ale znovu zakázku zadat jinému malíři, a když se pak mělo divadlo po požáru znovu otevírat, byla jim Hynaisova opona dobrá.  Neschválená tak visí v divadle dodnes a je dokonce národní kulturní památkou. Třetí je běžně užívaná, ručně ovládaná opona z červeného sametu.

Nad jevištěm je zlatým písmem nápis NÁROD SOBĚ jako připomínka toho, že jsme se uměli semknout a z darovaných peněz znovu naši Zlatou kapličku postavit. Nad hlavami diváků visí nádherný zlatý lustr,  který je 5,5 metrů vysoký a váží 1860 kg. Tvoří ho 7 prstenců na kterých je vyskládáno 200 elektrických žárovek. Původní byly plynové... ano, bohužel i lustr se při požáru úplně roztavil. Byly z něj pak vyrobeny malé upomínkové předměty, jejichž prodej také přispěl na obnovu divadla.

Lustr se vytahuje nahoru na půdu otevírací ozdobnou mříží. Tam se pak čistí a vyměňují žárovky. V celé budově Národního divadla byste napočítali 80 bronzových bust našich slavných osobností. Je tu spoustu uliček a pater.. pro mě úplný labyrint.

Ve třetím patře suterénu, které je už pod úrovní hladiny Vltavy,  jsou pak k vidění základní kameny ND. Na nich jsou jména darujících měst a čísla, v jakém pořadí byly položeny. Ve velkém žulovém kameni č. 3 je ukryta zakládací listina ND, zlaťáky a kamínky z vězení v Kostnici, kde upálili mistra Jana Husa.

Prohlídka byla úžasná! Jen škoda, že nás kvůli sněhu nepustili na střechu, na to jsem se těšila. Tak někdy příště.