Náladový ráno

Pondělní ráno bylo tak krásně náladový, stejně jako… inu musím to přiznat, to občas umíme my holky. Ani bych nevěřila, kolik tváří může mít.

Aby mi ten nový týden začal co nejhezčeji, prošla jsem si svou oblíbenou cestu ztichlou Prahou. Pondělní ráno bylo tak krásně náladový, stejně jako… inu musím to přiznat, to občas umíme my holky.

Od jiskřivých uhlíků v lampách před rozbřeskem na Staroměstském náměstí, přes pochmurný a zjihlý pohled skrze mlhu, která se valila údolím Vltavy, až po radostně rozzářená kukadla, to když vyšly paprsky sluníčka za vodárenskou věží na Karlově mostě. Od Orloje Kaprovou ulicí směrem k nábřeží, sem tam se otáčím, protože za Týnským chrámem začíná nebe růžovět a jemu to tak sluší, jakoby se stydlivě protahoval s novým ránem. Pražský hrade, kde jsi? Ztracen v mlze nad Vltavou.

Na Karlově mostě vítám kamarády racky, kteří tu pilně shánějí něco do zobáčků.

Usmívám se, protože mlha se zvedá a sluníčko rozprostírá paprsky po celém mostě. Taková krása...V duchu děkuju, že u toho můžu být.

Mějte se krásně.