Kouzelný advent je plný zvyků a tradic, některé se pořád dějí a o některých se dozvídáme už jen z vyprávění prababiček. Přeneste se do časů, kdy se dralo peří a po vsích chodily pomoučené Barbory.
S adventním časem přicházelo období půstu, klidu, rozjímání, ale také domácích prací. To když se brzo setmělo a venku v hospodářstvích a na polích se pracovat nemohlo. K takovým nejobvyklejším zimním pracem patřily přástky neboli předení na kolovrátcích a draní peří. Na svátek svaté Kateřiny, který je 25. listopadu se říkávalo: "Svatá Kateřina zavřela housle do komína a sundala kolovrat z půdy." Znamenalo to konec veselí a masopustní hojnosti a příchod postního období a klidné práce doma, na kterou nebylo v létě času.
Sousedky se scházely na střídačku vždy u jedné z nich, kde v mnohdy početné skupině u jednoho stolu draly peří nebo předly len. Mělo to hned několik důvodů a výhod. Ušetřilo se za světlo a teplo … což by se dalo aplikovat i do letošního adventu… a také si ženy poklábosily, probraly vše co měly na srdcích a hlavně na jazyku, zpívaly písně a koledy. Hostitelka připravila buchty a vánoční pečivo. U předení bylo důležité neustále si slinit prsty, aby jimi mohly kroutit přízi do nití, takže na pomoc přadleny žvýkaly křížaly, sušené ovoce nebo jedly kysané zelí a zapíjely to rosolkou, což byl nápoj z vylouhovaných růží. Pro nejlepší přadlenu byla připravena odměna.Vrkoč, sváteční pečivo ze sladkého kynutého těsta ve tvaru několika věnečků poskládaných na sebe do pyramidy a ozdobených oříšky a jablíčky.
4. prosince je svátek svaté Barbory a letos zároveň druhá adventní neděle, kdy zapálíme na adventním věnci druhou svíčku. Té říkáme betlémská, měla by mít fialovou barvu a představuje lásku. Podle lidové tradice v předvečer svátku svaté Barbory chodila děvčata po vsích, oblečena v bílých dlouhých šatech s vlasy přečesanými do očí a s pomoučenými obličeji, aby nebyla k poznání. Brr..trochu strašidelně vypadaly. V rukách nosily košíky s nadílkou. Hodné děti, které se v předvánočním čase postily a modlily tak od nich mohly dostat oříšky, perníčky, jablíčka nebo křížaly. Barborky nesly také větvičky z třešňového stromu. Těmi klepaly na okna a dveře stavení, kde rozdávaly dětem nadílku. A právě odtud pochází naše tradice dávat si do vázičky „Barborku“. 4. prosince uřízněte třešňovou větvičku a dejte ji do vody. Pokud větvička vykvete svobodné dívce, do roka a do dne jí mohou rodiče chystat veselku. Všem ostatním, komu se objeví na větvičce třešňové kvítky, přinesou po celý příští rok štěstí vždy ten den v měsíci, kdy nám Barborka poprvé vykvetla. Tak hodně štěstí.
5. prosince chodí městy, městečky i vesnicemi svatý Mikuláš. Jeho svátek je sice až 6. prosince, v den jeho úmrtí, ale jelikož podle historického pojetí času den nezačínal ránem jako dnes, ale předchozím večerem po setmění, chodí i Mikuláš už v předvečer svého svátku. Svatý Mikuláš (cca 280 n.l.- 6.12. 352) byl biskupem ve městě Myra, které leží v dnešním Turecku. Proslul svou laskavostí a štědrostí. Legenda vypráví o nešťastném otci tří dcer, který je chtěl prodat do nevěstince, aby mohl splatit obrovské dluhy. Mikuláš to ale nenechal jen tak a tajně dívkám vložil za okna každé po měšci se zlaťáky. Ty jim pomohly dluh splatit a jejich osud byl zachráněn. Proto nachází děti za okny dodnes mikulášskou nadílku. Svatý Mikuláš je patronem právníků, studentů, rybářů, námořníků, lékárníků, ale také právě dětí. Nosí krásnou vysokou biskupskou čepici, dlouhý červenobílý plášť a v ruce dřímá berli. Když kráčí v čele své družiny, nejedno dítko k němu obdivně vzhlíží. Doprovází ho hodný anděl, znázorňující dobro a rozdurdělý čert, který varuje před peklem, a kterého se děti bojí tak, že při rachtání řetězu naslibují hory doly, jen aby je s sebou v pytli do pekla nevzal. V minulosti s naší trojkou chodilo daleko víc postav, celý mikulášský průvod. Třeba smrtka, která připomínala pomíjivost pozemského života. Nerecitovaly se básničky jako dnes, ale děti musely odříkat Mikulášovi modlitbičku. Pak dostávaly nadílkou malé březové metličky, na kterých byly navázány sladkosti, perníčky nebo malé pečivo z kynutého těsta, takzvaní mikulášští páni.
7. prosince je svátek svatého Ambrože. Podobně jako u svátku svaté Barbory nebo Mikuláše i v předvečer tohoto dne jste mohli po vsích potkat v blízkosti kostelů a kaplí bílou postavu s černou vysokou špičatou biskupskou čepicí. Svatý Ambrož byl od roku 374 n.l. milánským biskupem. Jeho bílá postava měla přes rameno přehozenou mošnu, ze které kolem sebe pohazovala malé medové cukrovinky. Svatý Ambrož je totiž patronem včelařů. Kolem poskakovaly nadšené děti a cukrátka ze země sbíraly. Ambrož je při tom lehce šlehal větvičkou obalenou v bílém papíru. Bylo to takové symbolické potrestání za to, že děti neodolaly pokušení a v době adventního půstu chtěly mlsat dobrůtky. Byl to veselý obyčej u kterého se vesnicemi linul smích a výskání. A tak to má být. Krásný adventní čas.
