Deník spisovatele - kdo vidí černobíle, povrchně nálepkuje...
Vždycky, když mi někdo přilepil nějakou nálepku, užasl jsem. Jak nízkou a pochybnou informaci tím vlastně podává? pomyslel jsem si. Za poslední roky, když jsem si vypěstoval vlastní styl, se mi to příliš nestává, a když tak výjimečně. A pokud mi někdo jakoukoliv nálepku dá, třeba, že jsem existencialista, říkám si, že to něco vypovídá spíš o tom, kdo tu nálepku nalepil. Zpravidla si tím chce zařadit to, co je mu cizí, čemu nerozumí, do příhodné přihrádky v bezpečném sejfu minulosti.
Je běžné, že hledáme šuplíky, abychom se ve světě vyznali, ale když se to dělá zjednodušeně, ukazuje to na úzkost, kterou nálepkovači v sobě nosí, strach z cizího, z jiného, prostě na xenofobii. Jestli je u nás něco typické, je to právě toto: žádný rasismus, ale dělení na blízké a na cizí, černobílost vidění, povrchní odsudky. Už dávno nejde o žádné ideje nebo ideologie, ale z nich právě naše myšlení vychází, ti, co se infikovali totalitou, jinak zjevně uvažovat neumějí.
Pro takové myšlení je typická zacyklenost. Co se mi nevejde do zorného pole, to musím zpacifikovat tím, že to onálepkuji, ať to zkrotne pod tíhou odsudku. Nemusím nad tím dál přemýšlet, je to zase tak bezpečné, jako všechno ostatní v české kotlině. Nejlepší, když někdo píše tak, jak se psalo před sto lety, to obdivuji, ale ten, kdo píše nezařaditelně, toho si musím přeložit, najít správný šuplík. Stačí, že si pokládá existenciální otázky, pak to bude jistě existencialista.
Ano, pokládám si opravdu existenciální otázky. Což neznamená, že se tím stylizuji do hnusu nebo odcizení jako ve 40. až 60. letech. Ostatně otázky po smyslu života si pokládáme od pravěku. Jestliže popisuji jednotlivé existence v epizodním prožitku, dělám to proto, abych objevil něco, co by se jinak skrylo. Dělám to pozitivně, s pochopením, ale také se soucitem a humorem, který byl existencialistům mimořádně cizí. Každá stylizace se totiž bere až příliš vážně.
Především mi jde o autentičnost. A to je úplný opak stylizace, dnes, když žijeme napůl virtuálně, je to klíčové. Černobílí lidé žijí až po uši ve virtualitě a přitom ji kritizují. Nejradši by se vrátili k přírodě. Já naopak vidím, že virtualita, čili to, co vytváříme, je běžnou součástí reality. Jak se s ní vypořádáme, jakou svébytnost v ní najdeme, to je naše autenticita. Prvním krokem je nedbat na žádné nálepky.
Naše doba je mělká a nehledí na zkušenosti. Vystačí si s nastylizovaným povrchem a ten vede k černobílosti. A černobílost svádí k hlouposti. Ach, jak je snadné kliknout na tlačítko: Líbí se mi to. Ale je v tom autenticita? Něco, co nás dělá lidským? Dělit společnost na líbí nebo nelíbí, na blízké nebo na cizí, na přátele nebo na nepřátele? Zdá se, že většině to takto vyhovuje, ale mně nikoliv.
Ale slibuji, že si koupím černý kousavý rolák, jaký nosívali existencialisté, abych měl tu správnou uniformu...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Marek Prchal - chlapec z laciného kraje
Nemám nic proti lidem, kteří se vymykají, jsou trochu ujetí, když to, co dělají, je v něčem inspirativní. Ale být extravagantní, abych dělal určité pózy, neboť marketing typu, který dělá p. Prchal je bohužel pouze kalkul
Jan Klar
Histrióni zase jednou slavili Českého lva
Zdá se, že ta umělost, kterou s sebou nese mediální svět, potažmo svět soc. sítí, současníky znervózňuje. Neumí k ní přistoupit přirozeně jako k tomu, co je součástí stále stejné reality.
Jan Klar
Špatné divadlo, které se v Česku hraje 2
Špatné divadlo, které se v Česku hraje, vrcholilo poslední tři měsíce, kdy probíhala prezidentská kampaň. Ještě nikdy jsem neviděl tolik „slušných“ lidí fandit jako ve wrestlingové aréně.
Jan Klar
Takové normální zabíjení statisíců zvířat...
Nemůže být většího kontrastu v dnešní době. Na jedné straně prezidentská fraška, nekonečná duchaprázdnota, nanicovatost kampaně, společenský trapas, náhražka témat, černobílost, kdy se lidé dělí na anděly a ďábly
Jan Klar
Válka proti mužům už nějaký čas eskaluje...
Ten radikální řez mezi autenticitou a pózovitostí, která dnes převládá, jsem zahlédl nedávno na DVTV. Pan Veselovský si pozval J. Mareše, bývalého kriminalistu, úspěšného scénáristu Případů 1. oddělení.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!