Být "někdo". Kdo z nás by to občas nechtěl. Připadat si opravdu jako vážený a vzácný host a zákazník, který je opečováván a hýčkán. Travím teď několik týdnů v Thajsku a připadám si tady jako "někdo". Proč nemám v ČR stejný pocit?
Jak jste na tom vy? Když jdete do obchodu, do restaurace, ke stánku? Připadáte si jako "někdo"? Máte pocit, že vás rádi vidí, že si opravdu váží toho, že jste k nim přišli? Že je těší, že jste se rozhodli dát své peníze právě jim?
Já si u nás tak většinou nepřipadám. Letos sem podruhé odjel do Thajska. Ohřát se, když je u nás zima a projednou nenásobit vše 25x, ale dělit 2x. Je to příjemná změna. A opět jsem byl překvapen.
Jak milé je vidět v očích thajských prodávajících upřímný zájem a radost. Ať už se potkáte s prodavačem v obchodě nebo na ulici, recepčním v hotelu nebo pokojskou, obsluhou v restauraci nebo jen tak jdete po ulici. Tam všude vidíte úsměv, zájem, ochotu a snahu pomoci. A cítíte z toho upřímnost. Není to hraná úslužnost, protože z vás cítí kšeft. A pokud snad někdy ano, nepoznáte to. Není to ani o velikosti částek. Žije se v tom skvěle.
Nemůžu se nabažit úsměvů, poklon při předávání peněz, úklonů při pozdravu a loučení. Je to nádherný pocit, cítit se jako zákazník, na kterém někomu záleží. Je to skvělý pocit nechat spropitné, protože to opravdově a upřímně chcete udělat. Chcete ocenit ochotu, snahu a službu, kterou vám někdo poskytl.
A pokud to dokážou v Thajsku, mohli bychom to třeba zkusit i my. Co říkáte? Jak by se cítili dnes vaši zákazníci, když by vnímali upřímnou radost a zájem o ně? Vrátili by se i příště? Nechali by vám vyšší spropitné? Řekli by o tom známým? Jsem přesvědčen, že určitě.
Jsme vyspělejší a bohatší národ než Thajci. Žijeme jistě na obecné poměry komfortnější život. Přesto nám někdy některé souvislosti unikají. Všímejme si jich.
Slibuji, že až se vrátím a zažiju u nás něco podobného, napíšu o tom znovu na blog. Ocením to. Aspoň tím, že o tom řeknu dále. Máme se ještě co učit.
David Kirš
