Jel jsem si takhle poklidně vlakem a kousek ode mě si přisedla skupinka lidí středního věku. Celou dobu však mluvil jenom jeden z nich. Když jsem zaslechl poněkolikáté slůvko "EU" nedalo mi to a nastražil jsem uši. Chlápek byl na
EU prý drží celou Evropu pohromadě. Jsme tak provázaní, že její zhroucení bude zároveň zhroucením všech států a nastane pravděpodobně válka a hlad. Toto zhroucení prý způsobí i pouhé opuštění eura. Tento katastrofický monolog trval bez přerušení až do cílové stanice. Přednáška byla pravděpodobně dotována EU a vsadím se, že přednášející má doma nad postelí obraz Von Rompuye. Ať už šlo o řízenou předvolební akci EU nebo jen jednu z jejích propagandistických akcí (běžně se totiž konají „semináře“ pro veřejnost), jsou to vše lži.
Když se rozpadne EU, přestanou mezi sebou najednou spolupracovat a obchodovat státy? Vždyť státy mezi sebou obchodovaly i před unií. Nedokážu si představit, že by si firma řekla „Tak, rozpadla se EU, končíme veškeré naše styky s německým partnerem.“ nebo že by stát prohlásil „Tak, rozpadla se EU, od teď všem společnostem zakazujeme obchodovat s okolními zeměmi. To samé platí pro spolupráci státních institucí“ . Proboha, proč by to někdo dělal?
I před vstupem do EU jsme s ní a s jinými státy bez problémů spolupracovali a obchodovali. Jediné, co se změnilo po našem vstupu, byla kvanta nařízení a regulací, které jsme museli přijmout a přenést za vysoké náklady a většinou nepříznivých dopadů, do našeho právního systému. To, bohužel, i nadále pokračuje. O tom, že evropský trh dusí přebujelá byrokracie a neúměrné množství regulací, už mluví i sám evropský komisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani. Ten už mluví dokonce o řízené destrukci evropského průmyslu. A neměla být náhodou EU organizací podporující volný trh?
Tou kvapem ale přestává být a proto je na čase se ptát, čím tedy dnes je a kam míří? Kdo sleduje vývoj EU a výroky jejích čelních představitelů, moc dobře to ví. Pak je to jen otázka příslušnosti k danému politickému spektru, která u jednotlivce určuje jeho dobrý, či špatný vztah k EU. Zbytek společnosti, která se o EU nezajímá, ji vnímá spíš pozitivně, aniž by někdo věděl, k čemu a komu vlastě slouží. Slyší totiž ze všech stran, jak se pořád mluví o eurodotacích. Vidí na každém kroku cedule, jejichž název začíná: „tento projekt byl financován...,“. A jak se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Toho se drží jak naši politici, tak všemožní paraziti přicuclý na dotacích.
Patřím k těm, kteří si přejí svobodnou a přátelskou spolupráci evropských zemí. Jsem také pro organizaci, která by toto usměrňovala. Organizace, kterou představuje EU, už míří ale jiným směrem. Mluví se o společných státech evropských, o jednom velkém superstátu či supervelmoci. Ačkoliv si to většina ještě neuvědomuje, EU a její nařizování a zakazování už proniká do všech aspektů našeho života. EU chce řídit imigraci, chce nařizovat jakému státu máme kolik půjčit, chce společnou armádu, chce mít pod palcem sestavování rozpočtů, bankovnictví, jednotnou tvorbu daní, má společného prezidenta, ministry (komisaře), vajku, hymnu atd. Taková EU ještě před 20 lety nebyla. Převládla zde nová ideologie - ideologie europeismu. Lidstvo se zřejmě nikdy nepoučí z předešlích ideologických excesů. Naplno se již rýsuje to, o čem mluvil její zakladatel:
„Evropské národy by měly být vedeny k super státu, aniž by jejich lidé věděli, co se děje. Toho lze dosáhnout postupnými kroky, z nichž každý se tváří jako by byl hospodářským účelům, ale nakonec nezvratně vede k federaci".
Jean Monnet
Takže co by se stalo, kdyby se v dohledné době zhroutila EU? Myslím, že nic. Maximálně se uleví trhu a všem poctivým lidem, kteří platí stále vyšší daně, aby bylo na nucenou regulační, nařizovací a dotační spirálu, ve které se utápí peníze. Peníze, které budou jednou muset zaplatit naši potomci.
