EU je nedemokratická už z jednoho prostého důvodu – neexistuje celoevropský lid. V Evropě takovýto jeden národ ani možný není. Každý národ a v jeho rámci národní stát, se po staletí vyvíjel jinak a každý stát má odlišné preference a zájmy vyplývající z jeho aktuální hospodářské, sociální, politické a jiné situace. Jestliže neexistuje jeden národ, jeden celek lidu, chybí i jeho vůle k prosazování demokratické odpovědnosti vůči jeho voleným zástupcům. A tak se stává, že jeden stát prosazuje své zájmy, které jdou na úkor státu jiného, že menší stát má na rozhodování daleko menší podíl, než jeho soused s úplně odlišnými zájmy nebo že je určitý stát dokonce sankcionován za to, že nesplnil rozhodnutí, které vzešlo z pera někoho, kdo ani není občanem daného státu. Eurofederalisté to občas nazývají „demokratickým deficitem“.
Pokud chci něco dobře spravovat (ať už svůj podnik či stát), je životně důležité to důvěrně znát. Národní stát je svým občanům nejblíže. Je to prostor, v němž se občan orientuje a v němž může fungovat demokracie a zastupitelská forma vlády. V EU se občan naopak neorientuje, nezná lidi, kteří o něm stále více rozhodují a zastupitelská forma vlády (především pro malé státy, jako jsme my) neexistuje.
Evropský parlament není orgánem zákonodárným, jako to bývá na úrovni národního státu. Evropský parlament nemůže dokonce ani zákony měnit či rušit. V jeho moci není ani změna politického trendu, jak jsme většinou zvyklí po našich volbách. Vliv evropského voliče na legislativní činnost EU je proto nulová. Možná si to evropští voliči uvědomují a tak volební účast při volbách do EP klesá každým rokem (v roce 1979 ještě 62% v r. 2009 už jen 43%). Volit si své zástupce do EP nám tedy nekompenzuje úpadek demokracie na národní úrovni, která je ničena neustále se zvyšující mocí EU.
Největší vliv na chod a směrování EU má Evropská komise. Plní nejenom funkci výkonnou ale dokonce zároveň funkci zákonodárnou. Už to, že exekutiva má zároveň zákonodárnou moc napovídá, že s demokracií tu není něco v pořádku. Je tedy jedinou institucí, jíž přísluší funkce zákonodárné iniciativy. Dále je původcem všech návrhů jednotlivých evropských politik, je pověřena správou rozpočtu EU, kontroluje povinnosti členských státu vůči EU a má průběžně na starosti všechny politiky EU včetně regionálních politik členských států. Důležitá je však skutečnost, že eurokomisaři nehájí zájmy států ale zájmy EU!
Jak jsem zmínil, změna trendu není ze strany EP (jediné občany volené evropské instituce) možná. EP totiž nevolí eurokomisaře, ti jsou navrhováni vládami členských států a schvalováni Radou EU. EP pouze schvaluje Evropskou komisi jako celek a to jednou za pět let. Navíc, a to je nejpodstatnější, zkoumá jejich kompetentnost. Lisabonská smlouva totiž nově stanoví, že „členové komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství.“ To připomíná dobu nedávnou, kde vůdčí lidé naší země museli být také dostatečně „kompetentní“.
Takže ať bude politické spektrum v EP jakékoliv, nejvyšší orgán EU bude tak jako tak muset podléhat ideologii evropanství. A cože to vlastně je? Evropanství odráží trend EU, tedy trend neustále se rozšiřující byrokracie a snižující se suverenity členských států. Je to ve své podstatě staronová ideologie hlásající centralizovanou a konformní Evropu, tedy formu kontinentálního vládnutí. Tato myšlenka však není ničím novým a doprovází evropskou integraci od jejího počátku. Už sám zakladatel evropského společenství, Jean Monnet, hovořil o nutnosti vytvoření superstátu. Přesouvání pravomocí do Bruselu se tedy jen tak nezastaví.
Ani opozice nemá šanci cokoliv změnit. V EP je opozice, které se nelíbí tento trend, označována za pravicové extrémisty a xenofoby. Ve skutečnosti jde jen o liberální strany, které si nepřejí další přesun pravomocí do Bruselu či nekonečné regulace, zákazy a nařízení, stále více dusící jednotlivé státy. Ale jak jsem zmínil, nikdo v EP nemůže navrhnout zrušení nějaké směrnice či nařízení, takže opozice je bezzubá. Ale i přes to EP nedávno předložil návrh, který by takovéto strany vyškrtnul z financování, tedy v podstatě zrušil. Opozice je ale přeci základní předpoklad funkční demokracie!
Takže si to shrňme. Evropská komise, nejvýznamnější orgán EU, je skupina věrných evropeistů. Evropský parlament si hraje na demokratický sbor a jeho hlavní proud je tvořen evropeisty, jejichž největší starostí jsou „ideologičtí nepřátelé“. Nutno také vědět, že v Radě EU (orgán, kde členské státy mohou prosazovat své zájmy) mají největší hlasovací váhu největší členské státy. Díky Lisabonu se tento rozdíl od roku 2014 ještě prohloubí! ČR je tedy v Radě takové páté kolo u vozu a její zástupci raději drží pusu a krok.
Jako svobodný jedinec žijící v demokratickém státě mám právo vědět, kdo mi vládne, jak je zvolit a také jak se jich zbavit. Pokud to možné není, je třeba se zamyslet, do jaké míry jsem ještě svobodný.
