Pořád se bavíme o stavu naší společnosti a ekonomiky, s ní spojené byrokracie, nerovnosti, nepravd, negativ, a kdo za to může. Vždy se obrátíme na EU, její představitele, které nikdo ani nezná a příjemně se po nich vozíme.
Avšak si je nutné říci, že chyba je pouze na straně slabých a do zadku lezoucích (elitářům EU) představitelů naší politické scény. Potom asi jen stačí dodat, že chyba je i na nás samotných, jelikož si dané politické strany/představitele vybíráme. Nicméně...
Ono, je to asi vážně těžké odolat ideologii integrace a její moci, když se pohybujete mezi "bruselskou" elitou. Jen si vezměte nedávné oslavy v Římě - prý oslavy a sjednocení. Opravte mne, ale nikde v Praze jsem si nevšiml, že by někdo oslavoval, že se pár desítek elitářů setká a oslavuje jejich zásluhy. Nikdo, nikdo jiný než oni samotní - co to znamená? Nikoho to nezajímá a nikdo s těmito aktéry nesdílí jejich nadšení a hlavně přesvědčení. To je jen důkazem, jak je jejich politika vzdálená od našeho každodenního života.
A do toho naši politici. Cestují si na různá setkání do Bruselu, do honosných paláců (sídel orgánů EU), přespávají v drahých hotelech, stravují se v drahých restauracích, představitelé EU jim zdůrazní, jak jsou důležití pro politiku integrace, udělají si pár fotek do pro-západoevropských plátků ze schůzek s pány Junckery a celí nadšení se vrací zpět do naší matičky zemi. Teď si považte osobnost typu pana premiéra pana Sobotky (bez názoru, bez charakteru) pohybující se v daném prostředí. Co si budeme povídat, i silnější povahy daný systém ovlivnil v jeho myšlenkách - nejhezčí případ je asi na bývalém premiérovi, panu Topolánkovi.
Při četbě jeho knihy "Hlavně se neposrat" si můžeme všimnout rezolutních názorů na svobodu občana a hrozby narušování jeho svobod z unifikace Evropy od pana Topolánka v prvních kapitolách, jakožto klasického liberála. Bohužel, s blížícím se předsednictví ČR Evropské unii této rétoriky ubývá a přibývá náklonosti integraci a důležitosti spolupráce při budování silnější Evropy.
Chce se mi říct, že je to jejich slabost, že se nechají oblbnout ideologií evropské integrace. Nicméně naše vláda chce jít stejným směrem - co největší moc v rukou státu. A tak v Bruselu kývají hlavou a před námi tou samou hlavou kroutí. Nicméně i věřím, že je daný systém, incentivy či stimuly, stáhnou do omezené krabičky moci a přesvědčení nad jejich pácháním dobra pro nás občany.
Nevěřím, že by naše Česká republika byla ztracená bez členství v Evropské unii. Je zde mnoho příkladů mezi státy i v Evropě, které nejsou členy a mají dohodnuté obchodní spolupráce se zeměmi v i mimo EU. Nejvtipnější je, že obchodují i se zeměmi, se kterými obchodní spolupráci nemají založenou na smluvním vztahu (př. Švýcarsko). A víte proč? Protože se jaksi zapomíná, že to není vláda jedné země obchodující s druhou vládou země a naopak. Ale je to firma v jednom státě obchodující s firmou v jiném státě, a naopak.
Z historického hlediska civilizace se jedná o možná 100 let v rukou Evropské unie. Nejspíše se nám i budoucí generace vysmějí nad neuvěřitelnou politikou, rétorikou politiků tak směšnou, jako se nám nyní zdá ta bolševická a hlavně, že jsme si jí zvolili. Bohužel si však dnešní sociální inženýři (včetně naší vlády) neuvědomují, že poškozují naše životy nyní, které se počítají na několik desítek let, a že jinou šanci již mít nebudeme prožít svobodný život bez regulací a intervencí do našeho každodenního života. Tak trochu mi můj text připadá utopický výkřik zoufalce. No, kéž by se naše vláda také zamyslela, jestli ona sama není utopická a zoufalá...
