Proč jsem začal číst a zajímat se o Václava Klause? Proč stále čtu a nejspíše i budu číst dále dílo Václava Klause a jeho institutu?
Zprvopočátku jsem se začal zajímat o Klausovi názory právě na základě kritiky, která i teď neupadá především z médií, levicově zaměřených politiků a ostatních.
Tento článek píši z důvodu položení otázky především jeho odpůrcům, kteří budou psát negativní komentáře pod tímto článkem, zda opravdu mají relevantní argumenty pro odsouzení pana Klause a ne jednoduché a kategorické papouškování věčných kritiků. Upozorňuji, že výlučně píši o jeho pracovní (tedy politické) stránce, ne osobní, jelikož pana Klause osobně neznám. Nebudu zde rozebírat jednotlivá prohlášení či rozhodnutí, každé z nich by potřeboval svůj delší komentář. Dovolím si tedy spíše se zamyslet na podstatou kritiky a přesvědčení pana Klause, jak tomu rozumím já.
Začnu tím nejdůležitějším, čím si mě Klausovi myšlenky dostaly - svoboda jedince. Na politické půdě bych těžko hledal osobu, která tak obhajuje svobodu jedince/občana před jinými zájmy. Obhajuje racionální chování občanů a hlavně - věří v jejich racionální chování a jejich rozhodnutí. U Václava Klause, dle svého přesvědčení, nikdy nevypadalo, že by měl v plánu snažit se uměle upravovat dané chování a rozhodování občanů či, jak to dělají vrcholní politici dnes "konání dobra pro nás občany, poněvadž oni to vědí lépe, co je pro nás lepší".
Z jeho politické aktivity, komentářů, projevů, textů a knih je zřetelný důraz veden na snížení role státu a přenechání více svobody a s ní zodpovědnosti na občany daného státu. Brání stát (přirozeně utvořeného národu) fungujícího ve svobodném prostředí jako garanci bohatství dané společnosti a bezpečí.
Důležité si je všimnout volný trh = bohatství společnosti. Stačí se podívat do historie a povšimnout si, že socialismus či jakékoli jiné státní zřízení s velkou akumulací moci v rukou státu nevede k prosperitě dané země a tedy jejich občanů. Podívejme se na Německo po 2. světové válce, kdy Erhard (Ministr hospodářství) zrušil všechny nařízení, které zdědil po Třetí říši (regulace cen, obchodní bariéry, atd.). Dále USA a Ronald Reagan (80. léta), Velká Británie a M. Thatcherová (od roku 1979), Česká republika (90. léta) a mohli bychom pokračovat.
Dalším důležitým prvkem náklonosti ke Klausovi beru srozumitelnost názorů, jejich konzistentnost a racionalitu. Porovnejte si vyjadřování nejen dnešních a minulých vrcholných politiků, ale i osob veřejného života (Halík, Bělohradský a další). V jejich řeči vždy uvidíte snahu o zvýšení moci ve svých rukou nebo jakési pokusy o ovlivňování našich životů. U Klause si tohoto všimnout nemůžeme.
Příčina a důsledek. Pan Klaus jako jeden z mála neustoupí tlaku médiím a jiným zájmovým skupinám, kteří se snaží řešit nějaké nedostatky ve společnosti. Ať mluvíme o platu učitelů, platu doktorů, zdravotních nákladech, ceny plynu a elektřiny, mzdy v Česku, migrační vlna, globální oteplování způsobené člověkem, intervence ČNB, atd. Zmíněné problémy a témata jsou pouze důsledky určitého nastaveného systému, to znamená, že snažení se "vyřešit" působením na tyto důsledky ze všech stran místo hledání jejich příčin, v tom vidím další silnou stránku pana Klause, který vždy analyzuje příčiny.
Pro obhajobu svobodu občanů a deregulovaného hospodářství (volného trhu bez vlivu státu) je přece podmínkou přenechání moci v rukou občanů, to znamená, že osoba, která toto obhajuje, se daných nároků na moc a ovlivňování našich životů VZDÁVÁ a nemá zájem je akumulovat pro sebe. Nevěřím tedy konspiračním teoriím o zlodějně, krádežích a dalších pana Klause. Pokud by byl takový miliardář, proč by nadále každodenně pracoval a snažil se obhajovat nás občany před socialistickými hrami s naší společností. Tyto tvrzení jsou nesmyslná.
Věřím, že následující tvrzení vyvolá nevole v diskuzi, ale - Václav Klaus je podle mého názoru jeden z největších českých (československých) politických osobností. Ať už je diskreditován již od 90. let těmi, kterým právě zabránil se dostat k moci a ji akumulovat k nevýhodě nás občanů, věřím, že veřejná diskuze o Klausových činech a názorech by měla být vedena na vyšší úrovni než nadávkách a kategorické kritice bez argumentů.
T. G. Masaryk, který o sobě řekl, že je většinou pro socialism, občas pro marxism, tvrdí, že podmínkou fungování demokracie je úcta k druhým (dokonce to nazval láska ke spoluobčanům) i přes odlišné názory a diskuze založená na racionálních argumentech.
