O hranicích názorové svobody v Německu. Thilo Sarrazin. Mnozí z Vás o něm již slyšeli. Člen Sozialdemokratische Partei Deutschlands (SPD). Ve knize Teror ctnosti upozorňuje na mediální a politický pranýře, který Sarrazin zažil.
Mediální a politický pranýř, který zažil po vydání své knihy Německo páchá sebevraždu. Začal jsem to číst obráceně, nejdříve Teror ctnosti, ale o to více se těším na jeho předcházející knihu.
Sarrazin ve své knize jde do hloubky. Rozebírá veřejné mínění, jeho formování. Novináře, jejich levičatost. Média a politiku, jejich úzké spojení publicity. Na příkladech prezentuje emoční zaujatost médií a politiků, kteří přehlížejí empirické zkoumání Sarrazina ve své knize Německo páchá sebevraždu. Většina"protivníků" (novináři, politici, aktivisti), kteří se snažili bagatelizovat a zesměšňovat Sarrazina, kteří se účastnili rozhovorů a debat i přímo se Sarrazinem, vůbec danou knihu nečetli, ale hned ji zavrhovali. I paní Merkelová prohlásila, že kniha Sarrazina nemá pro společnost žádný přínos. I přesto, že si jí nepřečetla.
V knize se to hemží zajímavými poznatky, názory, statistikami a analýzami. Zmíním jich alespoň pár.
Formování veřejného mínění - Médii jsou nám u různých tématech prezentovány "experti", jenž nám předkládají určitou informaci, řešení/názor na danou problematiku. Média nám většinou neprezentují více názorů, avšak ten, který považují za správný. Lidé, ve své přirozenosti, nemají kapacitu se zajímat o veškeré dění ve společnosti a jsou tedy odborníky ve svém sledovaném zájmu. V případě, že se tedy jedná o jinou problematiku, kterou člověk nesleduje a nemá o ní dost informací, snadněji podlehne přesvědčení, že odborník prezentovaný médii má pravdu a daný názor převezme s důvěrou. Hlavní média v zemi od sebe kopírují, i proto, že se názorově shodují. Veřejné mínění je na světě.
Dále cituje Noelle-Neumannovou z knihy Spirála mlčení: "Veřejné mínění spočívá v nevědomé snaze lidí žijících v sociálním svazku dospět ke společnému stanovisku, k vzájemné shodě, které je nutné k tomu, abychom dokázali jednat a v případě nutnosti i rozhodovat. Konformita se odměňuje, přestupek proti společenské úmluvě se trestá." (str. 124)
Ve své knize zmiňuje Kepplingera, který se věnoval studiem žurnalistiky a médií velkou část svého vědeckého života. Ve svém výzkumu došel k závěrům, že žurnalisté chtějí mít vliv na politickém dění ve společnosti. Vliv médií na politiku je větší než vliv politiky na média. Další výsledek cituji: "Žurnalisté jsou v konkrétních záležitostech spíše etiky smýšlení než etiky zodpovědnosti. Zodpovědnost za vedlejší účinky svého zpravodajství většinově odmítají." (str. 133) Tak mě napadlo u našich veřejnoprávních médií zavést do jejich kodexu zodpovědnost svého zpravodajství a možné sankce za neobjektivní informovanost veřejnosti.
Hamburský Institut pro žurnalistiku provedl průzkum ze vzorku 1 500 novinářů v roce 2003, kde bylo zjištěno, že 35,5 % volí Zelení, 26 % SPD, 8,7 % CDU, a další. Tedy většina levicově smýšlející.
V Německu je základem vlády veřejného mínění rovnost ve všech oblastech života. Rovni jsme si však jen "před Bohem a zákonem". Pokud se budou politici za pomocí médii snažit zajistit rovnost materiální ve společnosti, musí svoboda umřít. Rovnost příležitostí je podstatná, která může zajistit život svobodě. A dále už závisí pouze na jedincích jaký si směr a styl života vyberou.
Etnická pojmenování - Sarrazin si všímá snahy o změnu pojmů, účelem je zbavit se negativního kabátu daného pojmu, ovšem ta příčina se samozřejmě nemění. Příkladem může býti přejmenovávání Negr - Černoch - Afroameričan v USA. V Německu v důsledku nárůstu nedůvěry ke slovu "Neger", původně zcela neutrálnímu, došlo ke změně "Negerkuss" na "Schokokuss".
Zajímavé je, že ze strachu z rasismu se v Německu přejmenovávají i jídla - například "Mohrenkopf" již nekoupíte. V Rakousku je podrobována kritice tradiční rakouská pochoutka Mohr im Hemd". Název "Mohr" je odvozený od španělských Maurů. Od středověku se tak v Německu nazývalo lidem tmavé pleti, také africkým černochům.
Dále popisuje etnická pojmenování, které se vyvíjejí po tlakem politické korektnosti: Cikán - Sinti - Roma - uprchlík před chudobou - rumunský nebo bulhraský přistěhovalec a další.
Na straně 158. Sarrazin dodává: "Princip toho všeho je zřejmý: Každý název vztažený na sociální skupinu, která by z jakéhokoli důvodu mohl mít negativní konotaci či který takové konotace již nabyl, je stažen z oběhu. Z oběhu se tím samozřejmě automaticky nestáhnou příčiny, které tyto konotace vyvolaly, a tak se po jisté době tato hra opakuje. V principu vše může trvat tak dlouho, až jazyk přestane vyjadřovat cokoli."
Do souvislosti dává pojem Židé, jenž byli nejsilněji pronásledovanou a diskriminovanou skupinou 20. století. Přesto nikdy netíhli ke změnu svého jména a Sarrazin dodává "Lze to snad připsat té okolnosti, že ve všech zemích, ve kterých žijí, mají v zaměstnanosti, příjmech a vzdělávání vysoce nadprůměrné výsledky, a nepociťují tedy jakékoli ohrožení své skupinové prestiže."
To, co do srovnání v jeho knize Německo páchá sebevraždu, kde empiricky dokazuje problematičnost skupin jako cikánů a muslimů, jejichž vzdělání, zaměstnanost a příjmy hluboce zaostávají za ostatními.
Brilantně vystihuje pojmenování jako takové: "Pojmenování jsou, jak již bylo vyloženo, sama o sobě hodnotově zcela neutrální. Pokud vznikají klišé, nemají nic společného se slovy samými, nýbrž s hlavami těch, kteří je užívají, a těch, kdo je vnímají. Obrazy, které vznikají v našich hlavách, nemusejí být nutně klišé, jsou však pochopitelně utvářeny na základě našich zážitků, poznatků a zkušeností, jež jsou s tím či oním slovem spjaty." (str. 169)
Schopnost sociální odvahy dle Sarrazina nemá mnoho lidí. Jedinec musí mít silný charakter, aby odolal skupinovému nátlaku. V opačném případě se většinou však jedinec, závislý na dané sociální skupině, stává bezbranným a podléhá tak konformismu uvnitř skupiny a následně může být vystaven zneužití. Sociálně odolní jedinci se nebojí možné izolace a v případě projevení odlišného názoru či pojetí doby mohou tak býti sociální skupinou ignorováni. Naopak se však může stát, že silný jedinec je schopen využít konformistického tlaku uvnitř skupiny a využít ve svůj prospěch za účelem zneužití moci, tak jako Hitler, Pol Pot, Stalin a další. Sarrazin v této otázce tvrdí, že většina lidí nemá schopnost se nepoddat sociálnímu tlaku, jenž neplyne z intelektu ani morálky jedince, avšak ze sociálního charakteru lidské přirozenosti.
A nakonec bych připojil poslední citaci o jeho knize Německé páchá sebevraždu, kde se jeho kniha stala "obrovskou urážkou ideje rovnosti právě proto, že vycházejíc z transparentních předpokladů argumentuje v přehledném vztahovém rámci pomocí prosté trojčlenkové logiky."
