Z mého dosavadní zkušenosti jsem byl zvyklý, že dohoda (ač mluvená či psaná) se dodrží. Pokud jedna strana dohodu poruší, může i druhá strana své povinnosti nedodržet. Je to logické a přirozené. Dokud však nezasáhne vyšší moc.
Kde bych začal...
Jedna nejmenovaná kolegyně k nám měla nastoupit na pozici pomocná síla v kuchyni v polovině prosince. Dokonce než nastoupila, pozval jsem paní k nám na pár dní tzv. na zkušenou. Aby si člověk ten hotel prohlídl, jak pracujeme, kdo tady pracuje a samozřejmě, abychom se podívali, jaký má ten člověk přístup k práci. Prostě, aby jsme se vzájemně poznali a zjistili, zda to oběma stranám vyhovuje, než se definitivně rozhodneme pro dlouhodobou spolupráci.
Paní tedy odpracovala tuším, že 4 dny, kdy si to tady vyzkoušela, někdy na začátku prosince. Poté nám sdělila, že souhlasí a bude u nás pracovat. Samozřejmě i za tyto zkušební dny dostala zaplaceno.
S šéfkuchařem jsme byli rádi, jelikož se nám paní zdála velmi pracovitá, solidní a se zájmem nám pomoct zajet naši první sezónu. Bylo nás málo, ale vrhli jsme se do toho s elánem, chutí a radostí z práce a hlavně spolupráce. Bylo před Vánoci a paní se mě zeptala, jestli nemá upéct cukroví pro hosty. Ach, ten pocit, když má někdo zájem a vymyslí něco navíc. Se slovy, jestli má sílu a energii, tak budu jedině rád.
Po čtyřech dnech jsem musel odjet na nějaké schůzky do Prahy a vrátil jsem se asi až druhý den. A čekalo mě překvapení.
Šéfkuchař mi sdělil, že paní měla mít dva dny volno, a že odjela domů do Prahy, se slovy, že se nejspíš už nevrátí. Nechápal jsem...
Pak mi paní zavolala a už to jelo... Zkráceně řečeno nesedla si s šéfkuchařem a nechtěla s ním dále pracovat. Paradoxní je, že paní s mým šéfkuchařem již v minulosti pracovali a znali se. Věděla do čeho jde a s kým bude spolupracovat. No nic, stane se. Paní mi dokonce do telefonu říkala, že by dále pokračovala, pokud bych však svého šéfkuchaře vyhodil. To mě pochopíte, že nepřichází samozřejmě v úvahu. Tak jsem s lítostí paní zavolal, že pokud nechce s pracovat s mým šéfkuchařem, tak budeme muset ukončit daný pracovní poměr, ač nerad.
Paní mi tedy napsala, že k 22. prosinci chce ukončit pracovní poměr. Můj účetní tak vykonal a odhlásil paní. Na to mi druhý den zaslala nějakou neschopenku. Konzultoval jsem to s mým účetním a zdálo se nám to jako nekalé počínání vůči nám zaměstnavateli a státu. No, jednoduše chtěla paní vyždímat ze systému, co bylo možné. Ignoroval jsem to tedy ač jsem věděl, že nejspíše neuspěji, avšak tomuto chování jsem chtěl vzdorovat, co šlo. V e-mailu nám pošle, že končí k nějakému datu a pak ještě zkouší všemožné odbočky.
Nakonec to dospělo k tomu, že nás paní udala na inspekci práce. Za prvé za tu neschopenku, že jsme nepřijali a za druhé za "neúnosné" přesčasy, které jsme ji nutili dělat.
Musím přiznat, že inspekce práce k tomu přistupovala velmi realisticky a věděla, že paní využívá jen systému, a že tak musí postupovat dle zákona. V podstatě mě naprosto chápali.
Přesčasy - veškeré odpracované hodiny měla paní zaplacené. Stěžovala si na přesčasy... Proč? Vždyť ona se mě sama zeptala, že by chtěla udělat cukroví pro hosty, to jí stálo spousty času navíc, ale bylo to především její rozhodnutí a naše společná domluva. Zákon mi prý říká, dle inspekce práce, že pokud se dělá více přesčasů opakovaně, neumím plánovat směny nebo, že musím nabrat další pracovníka. Pokud mi tedy zákon najde a zaplatí (superhrubou mzdu) dalšího pracovníka, tak prosím.
Neschopenka doručená po ukončení poměru - 20. prosince paní poslala e-mail, kde žádá o ukončení pracovního poměru k 22. prosinci. 21. prosince však zasílá neschopenku. Inspekce tvrdí, dle zákona, že i přesto, že je evidentní ukončení pracovního poměru po e-mailu ze strany zaměstnance a je evidentní, že paní jedná nekale, není to dostatečné, tedy podepsané ze strany zaměstnance. Zákon toto nekalé jednání akceptuje a podporuje, hrůza. Naopak říká, že je za to vše zodpovědný zaměstnavatel.
No nic, očekával jsem, že zákoník práce se zastává zaměstnance, a že nemohu než se podvolit zákonu, vše jsme tedy s inspektorátem práce opravili, neschopnost vyplatili a po papírování jsem v dobré vůli zaslal poštou řádnou výpověď. A hle, dle referenčního čísla a informace české pošty byl adresát nezastižen. Paní mi říkala, že jí na poště zkomolili jméno a proto to nebylo doručeno, a že je to moje zodpovědnost (poslal jsem informaci z české pošty o nezastižení adresáta Inspekci práce a nic). Tak předala i na inspektorát práce. Inspektorát práce mi sdělil, že je to má zodpovědnost (nedoručení), a že to musím napravit. Nabídl jsem tedy, že by to moje partnerka paní předala osobně v Praze, aby to podepsala a bylo to uzavřené. Načež se paní ohradila, že se bojí zneužití jejich osobních dokumentů. Tak jsem ji napsal, že se tam ve čtvrtek odpoledne otočím a dám jí to osobně. Ještě neodepsala... Obávám se, že se jen brání doručení výpovědi, aby mohla ždímat mě i stát. Nejhorší je, že je to v rámci zákona, že může, že jí to je dovoleno Inspektorátem práce a podporováno.
A to je to, co se mi nelíbí - pokud je tu dohoda mezi dvěma stranami, kdy si každá vyjedná své benefity nebo se na něčem dohodnou (ať už výpověď po e-mailu), tak to zaměstnanec může zpětně odvolat a stát ho v tom podpoří. Vztah zaměstnance a zaměstnavatele je komplikovaný, ale aby existoval zákon, kdy je jedna strana doslova šikanována, se mi zdá divné. Jsem pro uzavření dohod mezi oběma stranami a v případě porušení jedné strany vymáhání práva dle uzavřených podmínek. A ne nadržování jedné straně dle zákona!
A opět za co, že stát nám bere takové množství peněz prostřednictvím daní, poplatků a odvodů?
