Pár dnů jsem měl dovolenou a chtěl jsem si tak přečíst knihu z naší minulosti. Sáhl jsem po "Svědomí hrdinů" od Kačora, o odbojové (teroristické) skupině Paumer a spol.
Pochopení naší historie není snadné, avšak se o to musíme stále pokoušet. Naslouchat argumentům ze všech stran, vážit je a dosazovat do kontextů dějin. Spíše o možných závěrech přemýšlet a poměřovat. Soudy nad činy z minulosti a jejich černobílé vidění může být zavádějící z hlediska zasazení událostí do kontextu, dané atmosféry, společnosti, nálady, atd.
O bratrech Mašínech jsem již něco málo zaslechl, avšak se nezajímal detailněji. Tato kniha mě však překvapila, jak detailně jsou jednotlivé akce bratrů, spíše této skupiny, popsány, s dobovými rozhovory a dokumentací. Také, že se snaží pohlédnout na jejich činy druhou stranou mince, stranou, která je nepovažuje za odbojovou činnost a již vůbec ne za hrdinství.
Mrkněme na jednotlivé akce.
Akce č. 1 - Josef Mašín, Ctirad Mašín a Milan Paumer se chtěli vloupat do stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou a odcizit samopaly. Oldřich Kašík, příslušník SNB, byl zabit - nejprve mu byly zasazeny rány do zátylku a poté dvakrát střelen - první zdálky, druhá zblízka.
V roce 1945 vstoupil Kašík do partyzánské čety, která asistovala u odzbrojování vzdávajících se okupačních jednotek. V roce 1948 se stal členem KSČ. Držel si však silnou víru k Bohu, což se neslučovalo s ideologií komunismu. V roce 1951 je pod dozorem STB z Hradce Králové pro jeho náboženské přesvědčení, dokonce je na něj vedena složka. Již není třeba dále vyšetřovat Kašíka, jelikož byl zastřelen. Byl Kašík fanatický komunista, který si zasloužil zemřít? Pomohla jeho smrt odboji?
Akce č. 2 - Zbyněk Janata, Ctirad Mašín a Milan Paumer měli vylákat sanitku k fingované nehodě, zmocnit se jí, přesun k policejní stanici v Čelákovicích, vylákat příslušníka SNB (Jaroslav Honzátko), omámit a svázat a ukrást zbraně. Když dorazili ke stanici, příslušník SNB se zrovna blížil na kole, vypověděl Švéda (člen jejich skupiny). Odzbrojili ho a svázali. Švéda dále vypověděl, že Ctirad Mašín přinutil svázaného příslušníka policejní stanice, aby si lehl, že ho bude chloroformovat. Tak také provedl, avšak záhy vytáhl dýku a podřezal mu krk.
Kačor dále uvádí, že Bratři Mašínové ospravedlňují tuto vraždu tím, že Honzátko přísahal věrnost straně a zavázal se bránit socialistický stát. Honzátko skládal služební přísahu v listopadu 1945 a pak i v květnu 1948. V knize je otištěná daná přísaha s podpisem Honzátka, v obou případech není zahrnut závazek bránit socialismus, ale přísaha "na svou čest a svědomí, při všem, co je mi svaté, že bude věren a oddán Československé republice..., jejímu presidentu a vládě..." V době obou přísah byl prezidentem E. Beneš. Druhá přísaha navíc byla uzákoněná již v roce 1947, tedy před převratem.
Akce č. 3 - Asi nejspornější akce skupiny kolem Bratrů Mašínů. Žleby, národní podnik Kovolis Hedvikov, odcizení peněz určené pro výplaty zaměstnanců podniku za účelem exilu na západ.
Václav Švéda a Josef Mašín přepadli vůz se třemi pasažéry, kteří převáželi danou hotovost. Pokladník Josef Rošický byl ozbrojen, vzhledem k převozu peněz. Rošický asi v určité chvíli odporoval vzdáti se peněz a tak byl zabit dvěma kulkami (z výpovědí je zřejmé, že o zbrani Rošického Mašín delší dobu nevěděl, přesto ji Rošický nepoužil). Pitevní zpráva dokonce ukázala, že měl krevní výron v měkkých pokrývkách lebních v krajině temenní i v záhlaví. Usuzuje soudní znalec, že to vypadalo na pokus omráčení, o kterém se bratři Mašínovi v žádném rozhovoru nezmínili.
Jakékoli informace o pokladníkovi, kterého zabili, nemají, neví o tomto člověku nic, ale byla to překážka. Rošický byl členem KSČ (po sloučení KSČ se sociálními demokraty), ve straně se však neangažuje a ani v Lidových milicích, jejichž uniformu neoblékne. Zbytečná oběť? Co přinesla? Jaký význam měla pro odboj proti režimu? Loupežná vražda nebo hrdinský čin? Jak tyto peníze pomohly k odboji, jak je využili? To vše zůstává otázkou.
Další akce, která měla málem svoji oběť byla akce č. 5 - Václav Švéda a Ctirad Mašín. Pokus o zapálení 17 stohů v okolí Vyškova - majetky JZD. Při úprku od stohů, na kole, je oslovil Jan Lecián, velitel hasičské jednoty v Mořicích, jehož oslovení zůstalo bez zastavení a s chabou odpovědí. To se Leciánovi a dalšímu členu požárního sboru nelíbilo a jeli na kole za nimi. Lecián dohnal Mašína a když se ho otázal, proč mu neodpověděl, Mašín na něj dvakrát vystřelil, jednou do hrudi a jednou do oka. Naštěstí Lecián přežil, avšak s následky do konce svého života. Byl hasič Lecián komunistou fanatikem, který bojoval za budování sociliasmu? Nebo opět další překážka, která měla zemřít?
Kniha ukazuje oba názory na "odbojovou" skupinu, včetně vyjádření starostů, senátora a dalších. Zaujalo mne však vyjádření Lumíra Moslera, politického vězně komunismu, který se i účastnil maďarského povstání lidu v roce 1956. Níže cituji:
"Paumer a spol. jsou spolkem populacce, ..., která dodávala svými vražednými akty jen munici pro stalinskou teorii zostřování třídního boje. Tím umožňovali mít čisté svědomí při realizaci represí. A tak se Paumer a spol. stali proti svým nejlepším záměrům stabilizátory komunistického režimu v padesátých letech. Mám pro ně plné pochopení, neboť jsem v té době uvažoval stejně jako oni. Bohužel ale většina českého národa byla pro levici a mezi levicovými silami byli nejmasovější silou komunisté. To jsem tehdy tak nevnímal. A tady je otazník v podobě členství Ctibora Nováka, strýce bratrů Mašínů, v KSČ a stejně tak matky Mašínů v KSČ. Život mě naučil, že bojovat proti komunistickému teroru se zbraní v ruce se má (a může) jen pod vlajkou široké fronty s pozitivními cíli v bojové situaci (občanské válce nebo něčem takovém), která je schopna zahrnout dostatečně velký počet stoupenců. ... Měli bychom si položit otázku, zdali tady nešlo spíše o pomatení smyslů vyvolané uraženou ješitností synů národního hrdiny."
Dále přidám odstavec vyňatý z žádosti o prošetření kriminalistických chyb a možnosti podezření ve věci Bratrů Mašínů k premiérovi z dubna 2008, který byl zaslán bývalým politickým vězněm Bohuslavem Hubálkem: "Pokud nechceme opakovat chyby minulosti, usilujme o skutečné naplňování idejí, které právem pokládáme za výsostný odkaz našich předků, i naší státnosti."
Jaké tedy byly výsledky jejich hrdinských činů? Oslabení komunistického režimu? Naopak, zesílení represí vůči občanům. Především pak proti rodinám ze skupiny Paumer a spol., jejich blízkým, kamarádům, spoluobčanům. Perzekuováni byli i ti, kteří se s nimi neznali, ale náhodou je potkali. Jeden příklad znám z vedlejší vesnice, kdy jedna osoba skončila ve vězení.
Těžké však posuzovat pro nás, kteří jsme v daném období nežili. Avšak se mi zdá tento způsob odboje poněkud nešťastný, neefektivní, bez jakéhokoli vlivu na oslabení ideologie totalitního státu. Bylo zmařeno několik nevinných životů, a nazývat je pouhými "překážkami" mi nějak neleze na jazyk.
V knize je k nalezení spousty zajímavých myšlenek, argumentů a důkazů. Doporučuji!
