Proč je dobré mužům tolerovat sportovní přenosy /pro Ladku/

A někdy se s nimi i dívat? Girls, nebojte, není to žádná agitka. Ještě vím, na jaké straně barikády stojím. Tohle mé prohlášení má zcela sporadické a čistě praktické důvody. Kdo se kdy setkal s mužem, co se dívá na nějaký ten sportovní přenos, pochopí. Soustředěný výraz. Napětí ve tváři podobné setkání se smrtelně jedovatým hadem. Ruka automaticky míří jenom z misky/s čímkoliv jedlým/ k ovladači. Mozek je na kladené otázky schopný odpověď pouze jednoslabičné odpovědi typu ano, ne, nevím a hm. Nějaké trucování, naštvání, snahy odvést pozornost k jistým pudovým záležitostem není on ani jeho majitel schopen zaznamenat. Takže co dělat? Má rada je jasná. Smířit se s tím a po čase i ignorovat. Rádoby citlivý partner předem upozorní, že tyto stavy „nepříčetnosti“ zase nastanou. A i kdyby neupozornil, vyjde to nastejno. Využijme toho. Času. Zvýšené míry manipulovatelnosti. Nepříčetnosti. Anebo… Předstírejme zájem, dívejme se s ní a klaďme mnoho otázek. Bude rád a překvapený. Snad i mile. Najednou budeme ty skvělé, co ví, co se zajímají, co jsou s ní v jeho „krušných“ chvílích. Bude si to pamatovat a my si to později můžeme směnit za nějaký ten koncert, nakupování a jiné a nám ženám předsudkově nucené činnosti. A to už stojí za to, ne.