Je skoro dva dny po velké změně a zásahu do našich občanských práv!Ženy přestaly pracovat. Také nemohou volit. A jejich práva se zúžila na starost o rodinu a bezmocné přihlížení tomu, jak se jejich muži chovají vzorně dle cizího náboženství. Jako jeden z posledních států bývalé evropské unie naše, nyní už bývalá, republika přijala nevyhnutelné. Je 2. ledna 2044 a rychle končí naše suverenita, jedinečnost a svoboda ve smyslu v jakém ji známe.
Prosím, nelekejte se! Není to žádná pravda! Zatím. Jen jsem velmi krátce ze své pozice člověka jak by to mohlo třeba za třicet let vypadat. Jak by to mohlo vypadat pokud nebudeme my, ani ostatní evropské státy nic dělat. Pokud nic nepodnikneme v otázce náboženství a víry, tak vše prohrajeme na plné čáře. V následujících pár odstavcích se zamyslím nad vážností situace z pohledu nevědeckého, pohledu laika, který jen čte informace mající kolem sebe a občas si domyslí, jak to vše může dopadnout.
Všichni zde nadáváme na církevní restituce. Rozčilujeme se, jak si církev nahrabe a jak toho zneužije a kolik politiků se s tím sveze na vlně bohatsví. Avšak jsme zapomněli na jinou důležitou věc. Jako naprostý nekřesťan si uvědomuji, jakou roli církev musí zastávat a že nás paradoxně může v mnohém zachránit. Evropa byla srdcem křesťanství. Z Evropy se vydávalo mnoho křížáckých tažení ve jménu víry. Evropští křesťané se krvavě usadili na obou amerických kontinentech. A jsou tam dodnes. Za poslední dvě století však křesťanství velmi upadá. A zejména u nás. Ať už to je způsobeno dlouholetou blokací ze strany
bývalého režimu, nebo nechutí Čechů samotných, staly se z nás konzumenti odmítající jakoukoliv víru! Věříme pouze v majetek. Ve vlastnictví co nejvíce věcí a v to, že jsme pupkem Evropy. Omyl! Češi jsou všem ukradení. Vždy se na nás v historii ostatní státy obrátí pouze když něco potřebují. Tak to vidím já. I domluva Rusů a Američanů na konci světové války tomu napovídá mnoho. Jediné na co se náš národ mohl vždy v minulosti spolehnout byla křesťanská církev. Ta totiž svojí chamtivostí a nenažraností svoje ovečky potřebovala vždy! A potřebovat bude. Může však jednou nastat čas, kdy ji budeme potřebovat MY! My všichni. Ptáte se kdy a proč? Kdy nevím, ale proč ano. Až se islámská víra v té nejsyrovější podobě bude
dostávat až k nám. Do našich domovů. Do myslí našich dětí. A nedejbože i do jejich srdcí. Až se někomu začne líbit, že může beztrestně mlátit svoji ženu. Až jednou někdo zabije ve jménu víry a společnost mu to schválí. V té chvíli bude nejvyšší čas pro naši VÍRU! Záměrně píši víru a ne křesťanství. Víra každého z nás z těchto základů výchází. A jaká je ta vaše?
Vždy, když lidem bylo zle a život jim nic dobrého nepřinášel, obraceli se k bohu. A tak to je nyní i u islámu. Naprostá většina věřících na východě nic nemá a ani dlouho mít nebude. Ti nejvýše se však topí v blahobytu. Ať už majetkovém, nebo duševním. A právě oni podněcují své ovečky ke svaté válce. K odplatě proti Americe a nakonec i proti západu. Odtud dle jejich slov pochází vše špatné a je potřeba to vymýtit.
Velmi silně mi to připomíná křižácká tažení a zabíjení ve jménu církve na území evropském. Akorát, že těch druhých je mnohem více. MUslimů v jakémkoliv stádiu víry islámské je na světě mnohem více než křesťanů. Ba co dím, tak je jich asi úplně nejvíc. A jejich nenávist podněcovaná jejich duchovními vůdci bude jen a jen horší. Sebevražedné útoky. Infiltrace do evropských zemí a nadnárodních firem. A to vše jen proto, aby se radikální islám šířil dále a pomalu pohltil celou Evropu.
Proč to vidím až tak černě? Protože nikdo nic nedělá a všichni vyčkávají!
Spojenečtí vojáci a vojáci naší armády umírají ve jménu naší víry ve svobodu a svět jak jej známe! A my umíme jen křičet, že to jsou žoldáci a vrazi!
Spojené státy se snaží demoralizovat hlavní centra radikálního islámu a my křičíme, že jen chtějí majetek a ještě větší moc.
Naši politici vracejí pochybně majetek církvi a my jen křičíme, že to jsou nenažraná prasata. A až se u nás stane první sebevražedný útok, budeme hned volat po tom kdo nás ochrání? Budeme chtít ty žoldáky a Ameriku. Budeme chtít řešení po těch politicích co rozkradli naši zem a my si je i přesto zvolili.
Ale v první řadě musíme křičet na SEBE! Protože naše nevšímavost, naše ubohá touha po majetku, naše závislost na závisti druhých nás uvrhnou do situace ze které nebude úniku.
V Evropě už se legislativní normy na ochranu náboženské suverenity i kulturního dědictví evropského snad pomalinku rodí. Ozývají se skupiny, které poukazují na mnohem více věcí, než já zde.
A jako naprostý odpůrce církve v současné podobě musím říci, že nechci aby mi zbylo pouze modlení. Chci abysme tady měli Evropu a hlavně naši vlast ještě po mnoho desítek let, ba i staletí, nezměněnu v její podstatě. Islám jde silou proti bezvěrcům. Nezapomeňme, že křesťanům to zabralo. Je čas začít jednat. Naprosto jasně se právně a hlůavně lidsky vymezit a definovat pozici, kterou chceme zaujmout. Na zbraně v našich domovech, si myslím, je ještě času dost. Nedopusťme však, aby je museli mít naše děti, protože jsme neslyšeli varování, které přichází. Neslyšeli, nebo nechtěli slyšet. A dopustíme-li, že nás jakákoliv fanatická myšlenka a víra donutí chovat se jak nechceme, tak to bude pouze naše chyba.
Na závěr bych chtěl sdělit, že jsem nikdy nikomu jeho víru nebral a brát nebudu! Vše je o lidech a o tom jak si vyloží pravidla nastavená samotným náboženstvím. I proto mi nebude dělat problém sednout si s kýmkoliv ke stolu, ať už bude mít jakoukoliv víru. Pokud na mne však nebude mířit samopalem, nebo držet odpalovací zařízení. V tom případě už sice asi nic neudělám, protože fanatismus je zlá věc, ale věřím, že k tomuto nikdy nedojde.
Je čas se zamyslet. Je povinností nás všech dívat se kolem sebe a uvědomit si, jak lehce můžeme nyní přijít o svou svobodu, na kterou nyní často žehráme. Ještě pořád se máme až moc dobře. A o moc lépe, než lidé, kteří nenávidí západ a vše s ním spojené.
A jsou připraveni kdykoliv udeřit a zabíjet ve jménu víry...
