Před nějakými pěti lety jsem se pevně rozhodl, že tomuto hnusu nemíním pouze přihlížet a nadávat na něj. Chtěl jsem změnit politickou situaci. Ukázat, že politik může být normální člověk, který se nepovyšuje nad ostatní, že politika se dělá všude a ne jen v Praze. A hlavně: politika se dá dělat pro lidi a stát! Myslíte, že je to naivní?
A tak jsem se musel rozhodnout. Kam dál? Jako naprosto netknutý žádnou stranou jsem se začal rozhodovat, kterážto partaj pro mne bude svým myšlením a programem a názory blízká. Jasno jsem měl v jednom. ČSSD a KSČM to nebudou. Kam tedy dále? Tehdejší pravicový hráč ODS mi již nějakou dobu neseděl svými tlachajícími politiky, kteří práci neodváděli, ale pouze vykazovali. Profilovaly se dvě strany. TOP09 a Věci veřejné. Věci veřejné jsem viděl jako stranu spíše nezkušenou a v celostátní politice netknutou. Trochu se mi příčil i styl, jakým o sobě dávala vědět a chtěla na sebe upozornit. I když jsem postupem času poznával, že to může mít něco do sebe, přeci jen mne některé výstupy v médiích odrazovaly. Časem se mělo ukázat, jak jsem se s médii mýlil. Z Věcí veřejných jsem vlastně mohl znát pouze Radka Johna, a to pouze přes jeho tvorbu. Memento byla jedna z prvních knih, které načali moji čtenářskou vášeň. I proto jsem jej bral spíše jako autora, než politika a bylo mi jasné, že je pouze tváří, která má přilákat další lidi.
Pak tedy TOP09.
Strana, která se snažila opírat o tradice a odpovědnost. O prosperitě se moc mluvit nedalo, pokud bychom na ni nahlíželi z celku naší vlasti. Miroslav Kalousek pro mne tehdy mluvil rozumně a jako člověk, který ekonomický obor studoval, jsem v jeho nápadech viděl určité možnosti pro řešení a zlepšení ekonomické situace. A pan kníže? Nijak více jsem jej neznal a jeho politickou dráhu nesledoval.
Řekl jsem si, že tedy nejprve oslovím TOP09 a uvidím, jak to bude pokračovat.
Reakce byla poměrně rychlá. Během pár týdnů se mi ozvala zástupkyně místní TOP09 a sešli jsme se. Bylo to v plenkách, paní na mne působila příjemně a měl jsem pocit, že zde budou lidé, kteří chtějí napravit politickou situaci v ČR a nebojí se mluvit jasně a přímo. Tak jsem se tedy objevil na prvním jednání místní organizace, kde jsem se seznámil s dalšími členy klubu.
Bylo nás pět. Opravdu.
Hned jsem se stal místopředsedou místní organizace a hurá do toho. Nadšení, radost z nového a poznávání s novými lidmi. To bylo dění počátkem roku 2010. Pak se řešilo, kdy budou volby a ony byly hned v prvním pololetí. Během toho shonu jsem si na to, že bych měl dát šanci i VV ani nevzpomněl. Byl jsem plně pohlcen děním a lidmi v TOP09. Byl jsem na několika setkáních s krajem, kde jsem měl možnost hovořit s Pavlem Severou. Ten mne moc nepřesvědčil. Ale což, řekl jsem si. Kvůli němu zde nejsem. Také jsem se párkrát na diskusích potkal s panem Kalouskem. Zatím mluvil rozumně a byl jsem spokojen s návrhy řešení. A samozřejmě jsem se potkával s lidmi z kraje. S některými z nich mne začali velmi brzy pojit blízké vazby. Byli to lidé upřímní, pracovití s jasným náhledem na směřování politického systému v ČR. A ti ostatní? Nijak jsem je zatím nevnímal a neřešil. To se však mělo velmi brzy změnit. Po volbách, jejichž výsledek byl výborný a pro TOP09 nečekaný se mi měla ukázat i ta druhá strana mince.
Jojo, když ptáčka lapají…
To, že vedení bylo schopné jít do koalice s kýmkoliv, jen aby se dostalo k moci, mne překvapilo, ale snažil jsem se to chápat. Nakonec se utvořila vláda taková, jaká se utvořila. A pak to začalo. V regionu se začali vynořovat „osobnosti“. A to až do komunálních voleb. I v nich měla v krajském městě TOP09 celkem úspěch. Pár zastupitelských míst se nám podařilo. A v tomto období se začalo pletichařit. Lidé, kteří byli potichu se najednou začali ozývat. Ti lidé, kteří už od pohledu mohli dělat reklamu na křiváky ve westernu. Moji přátelé, s kterými jsme začínali, se nestačili divit a já s nimi. Výchozí pozice na magistrátu a vyjednávání mohlo být velmi dobré. Pak to jeden zvolený zastupitel totálně podělal. Podrazil celou místní organizaci, choval se jak neřízená střela a naprosto nebral ohled na politiku jako celek. A tam byl začátek mého konce působení. Funkcí se chtěli mermomocí chopit všichni. I na tak nízké úrovni se začalo pletichařit a politizovat, kdo s kým a za co. A mně i mým pár kolegům se to přestávalo líbit. Už se nemohlo říkat svůj názor, už nešlo se proti něčemu jen tak ohradit. To byl potom člověk špatný a nepohodlný. Pomalu ale jistě takto vyštípali lidi, kteří mohli být platní a přinést novou krev i nápady a myšlení. Místo toho přišli lidé, kteří chtěli jen a jen vydělat na pozicích a vlivu. Ono na kraji to nebylo jiné. Pletichy a intriky. Nakonec jsem se důrazně začetl do stanov a z nich bylo poznat, že ona ta změna nebude tak horká. Aby se mohli v TOP09 chytit a uplatnit noví lidé nebylo tak jednoduché. Klíče pro delegování a zvolení nastaveny spíše pro pomalejší a konzervativnější udržení se u starých struktur. U těch, kteří tak hezky zpívali před volbami, a po nich to bylo úplně jinak. Ach jo. Jak jsem byl nemile překvapen, když Kalousek úplně otočil.
Když se TOP09 nechala opít mocí a kníže jen přihlížel a pospával.
A potom přišel regionální sněm. V tu dobu mi již bylo naprosto jasné, že s touto stranou jsem šlápl vedle. Nečekal jsem, že lidé co vstupují do politiky tak tam jdou převážně kvůli osobnímu prospěchu. Opravdu ne! Vždyť pokud bude politik svoji práci odvádět dobře, tak bude stále volen a bude moci i normálně žít za celkem slušné peníze.
A ti další? Ti pomalu odcházeli, znechuceni poměry a situací. A proto i sněm pro mne byl posledním počinem a spíše posezením, než něčím vážným co by se budoucnosti týkalo. Avšak i tam se ukázalo, jak před volbami do orgánů regionu jsou nutné přestávky a nominace za něco…Byl jsem znechucen. Znechucen proto, že patolízalové a prospěcháři tehdy měli většinu. A ta hrstka těch dalších? Už tam dávno nejsou, Znechuceni stejně jako já.
Pokud bych své působení v TOP09 shrnul, tak jsem byl na setkáních místní organizace, občas jako host na regionu, nebo setkáních celého kraje. Vždy jsem se snažil být v obraze. Utříbit si názor, a pokud to bylo v mých možnostech, tak i přispět do diskuse. Účastnil jsem se předvolební kampaně, kde jsem opět poznal další matadory politiky. Náměstky a funkcionáře, kteří se kolem politiky motali spousty let. Doba, kterou jsem byl členem v TOP09 mne nepřesvědčila, že by to měla být strana, se kterou bych spojil svůj politický život. Ukázala mi však, že i pod honosnými myšlenkami se skrývají obyčejné pudy a touhy. Touhy po moci a penězích bez ohledu na lidi. To má být ta politika? Tfuj. Také jsem se naučil důležitou věc! Názory na lidi si utvářet zcela až když se s nimi setkám a budu mít s nimi větší osobní zkušenost. Proto teď mám takové názory, jaké mám. Na Kalouska, na zastupitele, na některé členy, které jsem poznal. Těm ostatním jsem tehdy popřál mnoho štěstí a pevnou vůli. Většina z nich už tam teď není. Nechci, aby to vyznělo jako společenství lidí toužících jenom po moci. I na regionální úrovni a v místních organizacích je mnoho lidí, kteří to určitě myslí dobře a chtějí vybudovat jasnou politickou strukturu. Ne se všemi jsem si sice rozuměl, ale i tak myslím, že by nemuseli následovat příkladu svých předchůdců…A vzhledem k tomu, že je to již delší dobu, tak mohu sledovat pouze činnost zvolených zástupců a o dění uvnitř již samozřejmě nic nevím.
Já jsem v tom však s nimi pokračovat nechtěl. První a zcela syrová zkušenost mne politiku zhnusila. Zklamání z toho, jak se věci říkají a potom se většinou dělá opak, pro mne bylo moc velké, než abych v tom chtěl pokračovat. A tak jsem s politikou na čas skončil. V tu dobu jsem však myslel, že na pořád.
Další část bude zveřejněna 31. ledna 2014.
