Pryč s hrudním košem aneb jak modelka pro dokonalost o žebra přišla

Svět módy, současného umění a s nimi spojených modelek opět dostává v posledních hodinách co proto. Důvodem je říjnové vydání magazínu Numéro zobrazující modelku Karlie Kloss s obnaženým hrudníkem. Problém ale nespočívá v nahých ňadrech, ale v jejích žebrech. Žádné totiž nemá.

Karlie Kloss ukázala svou přirozenou postavu. A tak musela projít důkladnou retuší.Greg Kadel Zásah grafika na původní fotografii Grega Kadela se netýkal zeštíhlování již tak štíhlounkého těla jedné z nejžádanějších modelek současnosti. Karlie přišla ve finále o všechna žebra. Ne, to není vtip. "Umělec" s Photoshopem vyhladil hrudní koš modelky takovým způsobem, že se zdá, že žádný nemá. Komicky smutné na celé záležitost je fakt, že je nakonec skrýváno - retušováno to, co se na současných modelkách cení a co se od nich žádá - vyhublost. Co vedlo redakci renomovaného magazínu k takto drastickému zásahu? Velkou roli sehrál skandál s Karlie Kloss a jejími snímky pro loňské vydání italské Vogue. Ty se staly doslova ikonami všech dobrovolně hladovějících a rázem zaplavily stránky zaměřené na anorexii. Z modelky stala ikona dívek s poruchou příjmu potravy. Numéro se něčemu podobnému chtělo zřejmě vyhnout a tak trčící kosti nechalo vymazat. Výsledek? Více než divný. Nabízí se otázka. Když už vydavateli vadila ultra hubená postava modelky, proč nezapózovala jiná žena? Karlie je beze sporu velmi hubená. Osobně jsem jí viděla na několika přehlídkách, mohu říci, že v porovnání s ostatními ale nevypadá strašidelně. Nějak to k ní sedí. A pak. Zkuste napodobit její pózu před zrcadlem. Co vidíte? Ano, žebra! Nechci se tu zastávat ani obhajovat současný trend stále se ztenčujících modelek. Na druhou stranu dělat z přirozenosti (viz test před zrcadlem) skandál mi přijde na hlavu postavené. Najmete hubenou modelku a pak se bojíte její hubenosti? To přece nedává žádný smysl. Buď chcete ukázat tenounké tělo nebo ne a podle toho si vyberete vhodnou modelku. S retušemi se to všeobecně dost přehání. Těla digitálně zeštíhlují a protahují, aby působila esteticky a podle současných měřítek krásy. Karlie takové tělo má. Vyrostla do výšky 180 cm, její míry jsou 79-58-86. Uměle protahovat ani zeštíhlovat skutečně nepotřebuje, bez retuší těla se tudíž logicky obejde. A přece se tak děje. Ani tělo jejího typu není samo o sobě dost dobré a musí být upraveno ve Photoshopu. Proč? Ano, jistá obava z kritiky takového snímku je na místě. Zmiňované fotky pro italskou Vogue zaplavily proanorektické stránky a blogy. Šéfredaktorka Franca Sozzani se poté veřejně postavila proti anorexii a na jedné z přednášek dokonce připustila možnost, že módní svět se může stát jednou z příčin propuknutí problémů s příjmem potravy. Pokud se nad tím zamyslíte, v současnosti není vůbec žádné tělo dost dobré na to, aby se ukazovalo na stránkách v přirozené podobě. Buď je moc hubené nebo zase oplácané. Objeví-li se na přehlídkové mole či na stránkách časopisů žena s velikostí 38, 40 či 42 (tedy běžnou, zdravou velikostí), bude rázem označena veřejností i médii na baculku, boubelku, oplácanou. Všichni jí budou radit, aby se sebou něco dělala. A tak návrháři a fotografové pracují s hubenými modelkami, ty se stávají sezonu od sezony hubenější a hubenější a pořád se nikomu nezavděčí. Ani postavu, která skutečně vypadá jako kýžený ideál, do kterého modelují v počítači ty nevychrtlé, nelze ukázat v přirozeném světle, bez dalších retuší. Hrozí tu skandál a nařčení z propagaci mentální anorexie. Pokud pracujete s takto hubenými modelkami, připravte na fakt, že v určitých pózách odhalí kosti. Jinak to nejde. Nechcete takové snímky publikovat, protože se bojíte bouřlivých reakcích? Nenechejte ji pózovat z určitých úhlů nebo si najděte obdařenější modelku. Tyto nepřirozené finální úpravy vypadají podivně ne-li směšně. Celé šílenství po dokonalosti se zvrhlo do komických rozměrů. Více přirozenosti, ať již v podobě špíčku či jako zde výrazně se rýsujících kostí než umělou pohádku o tom, jak by dokonalé tělo mělo vypadat. A jak by vlastně mělo vypadat?!