Léto běžně představuje tzv. okurkovou sezónu a to i v módě, což mohu potvrdit. Venku sice svítí sluníčko, jezdí se na dovolenou, ale pro všechny, kdo pracují v módním průmyslu se jedná o pěkně nudné období. Letní kolekce jsou passé, na podzimní se čeká. Z pohledu novinářů a trend specialistů jsou i tyto kolekce už dávno minulostí, a to mě by mě někteří za psaní o nadcházející sezóně nejraději ukřižovali. Teď, babo, raď!
Fetiš podle Jacobse: kolekce Louis Vuitton podzim - zima 2011/2012 Posledních pár týdnů trávím zcela zavalená fotografiemi, cédéčky a vzorky podzimních kolekcích. Musím se přiznat, že mě už pěkně nudí a to se teprve objevují na pultech obchodů. Viděla jsem je všechny před půl rokem, přehlídky jarních kolekcí pro příští rok jsou za rohem, spousta z nich přitom už nepatří mezi nejstřeženější tajemství. Při troše štěstí a pár dobrých kontaktů se k nim dá docela jednoduše dostat. A co dál? Přemýšlím, co budu nosit za pár týdnů. Nikdy totiž nenásleduji aktuální trendy, radši působím trochu mimo, ale z dlouhodobého hlediska patřím mezi skupinu, která jde vždy o krok či dva před hlavní scénou a davem. Pozvánky na přehlídky mi plní schránku, akreditace mám vyřízené, chybí mi jen maličkost - garderóba. Minulou přehlídkovou sezónu jsem řešila na poslední chvíli a jak se ukázalo, opět jsem se trefila. Smůla ovšem vězí v tom, že zatímco jako "obyčejný smrtelník" (ne, že bych byla neobyčejně nesmrtelná, to zase ne) bych se mohla radost, své srdce fashionisty pláče. Nechci, profesní čest mi to ani nedovoluje, oprášit kousky z minula. Představa, že si obléknu sako, co jsem měla na únorové show Burberry, mě doslova straší ve snech. O klobouku, který jsem navrhla ani nemluvě. Nenechám se dvakrát načapat v jednom modelu, navíc v takové, který se objevil v médiích několika zemí. Při psaní těchto řádků už slyším komentáře typu - ty máš ale starosti, netahej si triko apod. Móda a oblečení je pro většinu hodně povrchní záležitost, na které vlastně nezáleží. Vzpomínáte si na scénu z filmu Ďábel nosí Pradu, kde Anne Hathaway dorazí do kanceláře Meryl Streep v modrém svetru z umělého vlákna? Tak o tom to přesně je. I když nad módou, návrháři, stylisty, redaktory, fotografy a dalšími nadšenci ohrnujete nos, jsme to my (a hrdě se k této vyparáděné armádě hlásím), kdo vás vlastně obléká. Zní vám to nabubřele? Může být. Ale slovy cimrmanologa: "Můžete o tom diskutovat, můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat." Přemýšlím, studuji archivy, v hlavě mi to šrotuje dnem i nocí, intenzivní impuls se ne a ne dostavit. Vlastně ne, není to zase tak špatné, před pár dny jsem narazila na sukni netradičního tvaru, takže jeden kousek bych měla. A pak tu je fetiš styl, který se z tajných nočních klubů dostal až k široké veřejnosti a na podzim tvoří jeden z hlavních pilířů celé sezóny. Polovina mého šatníku mu plně odpovídá a abych se přiznala, nevím, zda dokážu žít bez extrémně vysokých jehlových podpatků, klasických punčoch (jsem závislá na těch z kolekce Dity Von Teese, super drahé, ale ten pocit stojí za to) a korzetů. Zřejmě ne, budu je ale více maskovat, ne jako vloni, kdy jsem hrdě sem tam ukázala kousek podvazkového pásu. Ne, ne, ne, v příštích měsících velké tabu. Co se týče barev, odkládám na chvíli královskou modř, rubínovou červeň i smaragdovou zeleň. Moc mi toho nezbude, dle mých vlastních průzkumů se moc nebude nosit hnědá, smetanová (sakra, víc mi jde sněhově bílá), fialová (s výjimkou ametystové) a pár dalších odstínů. Asi se dám na nějaké psychedelické kombinace. Napadá mě Mexiko a střední Afrika smíchané s pop artem a Monetovými krajinkami, pořád se mi tyto vize vrací, i když ne tak silně, jak jsem zvyklá. Čím více nad tím přemýšlím, tím šílenější představy mám. Móda je pro mě droga, návyková záležitost, která mi koluje v neředěné formě krví. Jsem na ní plně závislá a to i profesně. Vůbec se za to nestydím, ba naopak. Hrdě se k tomu hlásím - MILUJU HADRY! Mám jich spousty a přesto nic na sebe :-)
