Už nikdy mne nelíbej! - povídka
„Co jsme to udělali?“
„Trochu divná otázka, nemyslíš? Prostě jsme se spolu vyspali.“
„Tak to vím taky. Jen jsme to neměli dělat.“
„Nebylo to poprvé, tak z toho teď nedělej vědu.“
„Jenže já si slíbila, že už to neudělám. Že to tenkrát bylo naposledy.“
„To já taky, ale prostě ti neodolám,“ Richard se pootočí v posteli na bok a stiskne Dáše prso.
Dáša ho odstrčí. Tohle se nemělo stát. Už rok ho neviděla. Dlouhý rok se na něj snažila zapomenout a vypudit ho ze svého života. Rok bolesti z odloučení a smutku z nenaplněných snů. Rok bez něj. Bez jeho smíchu, vtípků, vůně, polibků… Teď tu vedle sebe leží v hotelovém pokoji a nemají se na co vymluvit. Přišli sem dobrovolně, zcela střízliví, za bílého dne. Vrhli se na sebe ještě ve dveřích ve snaze nezmeškat ani chvíli.
„Ještě jsi ženatý?“
„Jo, jsem. A ty vdaná?“
„Vdaná? Ano, jsem vdaná. Proč tohle děláme?“
„Baví nás to,“ Richard si omotá ručník kolem pasu a jde otevřít okno. V místnosti je najednou málo vzduchu.
„A proč teda nejsme spolu, když nás to spolu tak strašně baví?“ Dáša rozhodí ruce a nechá je přistát na peřinu, „Víš, jak dlouho se z toho budu zase dostávat?“
„To nevím - já ani nevím, co budu dělat zítra.“
„Jsi tak bezstarostnej.“
„To ti nikdy nevadilo. Nestěžovala sis. Vlastně nevím, proč s tím vůbec začínáš.“
„Došlo ti, jak jsou ty naše životy marný? Vymlouváme se sami sobě, že nechceme nikomu kolem ublížit a nejvíc ubližujeme sami sobě a přitom si říkáme, že se milujeme.“
„Ale já tě opravdu miluju. Jen mám dojem, že když budeme spolu, tak nám to zevšední a někam se to všechno vytratí. Takhle se vidíme jednou za čas a jen nám hezky. Tak to teď nekaž a pojď ke mně,“ Richard přestane postávat u okna a lehne si zpátky do postele. Přitáhne si Dášu k sobě a vášnivě ji políbí. To, co řekl, je jen poloviční pravda. Ono už se to začalo vytrácet i tak. Vídají se s Dášou již deset let a to se muselo někam vepsat. Všiml si, že přibrala, že nemá tak pevná prsa a kolem očí a na čele se objevily první drobné vrásky. A to je jí čtyřicet. Jak bude vypadat za pár let? Kdy se tahle bezstarostná šukačka změní v nepříjemnou povinnost, jakou má doma?
Když spolu začali spát, byli kolegové. Pronajali si byt kousek od firmy a dělali to jak králíci několikrát týdně – o polední pauze, při smyšlených schůzkách, o večerních poradách a služebních cestách… Trvalo to víc než rok. Richard pak dostal lepší místo jinde a jejich intenzívní vztah skončil. Ani jeden z nich nechtěl rozbít rodinu, děti vídat jen každý druhý víkend, přijít o zázemí i majetek a na druhou misku vah položit „jen“ tyhle společné chvíle. Nevěřili, že by jim to takhle vydrželo i při řešení problémů, které by s rozvody musely zákonitě přijít. Tak to vzdali.
Ne hned, nejdříve se vídali v tom bytě dál, ale čím dál méně často. Pak už vyšel levněji hotel, tak byt pustili. Dnes se viděli po dlouhém roce a ani to nebylo plánované. Potkali se v metru. Potěšeně a trochu rozpačitě se na sebe dívali přes půl vagónu. Došli k sobě a Richard prohodil: „Kam jedeš, krásko?“ Vždycky jí tak říkal a lišácky se u toho usmíval. Pohlédla mu do očí a už věděla, že se znovu topí a že si nechce jen tak povídat o ničem, že se ho chce znovu dotknout, že chce slyšet jeho smích a hlavně se s ním chce nekonečně dlouho líbat, protože Richard líbá ze všech nejlépe a ona pak nikdy nechce přestat. V tuhle chvíli je jedno, že se tak dlouho neviděli, že jí nenapsal ani řádku, nezavolal…
Asi to chtěli oba stejně. Zjistili to, když vystoupili na zastávce, kde stál „jejich“ hotel, i když sem původně ani jeden z nich neměl namířeno. Rozpačitě na sebe kývli, zrušili své schůzky a pak už téměř doběhli na pokoj. Líbali se jako by jim to mělo zachránit životy, i když to netrvalo tak dlouho, jak si Dáša plánovala, protože už by to bez sebe nevydrželi ani vteřinu. Teprve, když uspokojili ten vlčí hlad, přišly výčitky svědomí a touha vzít to všechno zpátky, protože na tohle se nedá jen tak zapomenout a vrátit se do všedního dne. Do té beznaděje, kdy se neuvidí, neuslyší, nepolíbí…
Dáša Richarda od sebe odstrčí: „Počkej, nech toho chvíli. Kdy se uvidíme?“
„Za rok? Třeba se zase potkáme v metru,“ Richard se světácky usmívá. Nechce dát najevo, že i jemu bude Dášino měkké tělo chybět. I on se s ní rád líbá. Nezná jinou ženu, která by to vydržela tak dlouho. Navíc, když nevyšiluje s budoucností, dá se s ní mluvit skoro o všem.
„Já nechci čekat na náhodu…“ přizná Dáša.
„Sama víš, že spolu nebudeme, tak je lepší neriskovat,“ připomene jí Richard.
„Děti už vyrostly. Možná je čas, abychom byli konečně spolu,“ Dáša leží Richardovi na rameni a hladí mu hrudník. Nemohla si všimnout jeho vyděšeného výrazu.
„Co to říkáš? Vždyť jsme se dohodli, že už se nebudeme vídat…“
„To už je dávno. Chtěla bych být s tebou. Strašně mě to bolí, když musím být sama.“
„Máme oba rodiny a nechceme nikomu ubližovat, sama jsi říkala, že dneska to bylo naposledy,“ připomene Richard. V duchu si připustí, že je to výmluva. Má ještě další dvě „tajemství“. A Dáša by na to přišla. Ta jo. Protože si ho, na rozdíl od manželky, všímá… A až by na to přišla, tak by se s ním rozešla, a to by neunesl. Tu nenávist a bolest v jejích očích. To odmítnutí. Chce vědět, že když ji příště potká, tak mu neodolá a znovu se s ním vyspí. Chce, aby se celá roztřásla, když se jí dotkne a nemohla přestat na něj myslet, protože on na ni myslí pořád. A nepřestane, jen mu musí dovolit odejít. Protože když zůstane, tak si zevšední… A ta všednost všechno zabije.
„Richarde? Richarde!“ Dáša třese s Richardem. On snad usnul, nebo co? „Richarde, to je blbá sranda, vstávej!“ Jenže Richard nevstává, vypadá to, že ani nedýchá. Dáša panikaří. Chvíli Richardovi masíruje hrudník, jak se to učila na kurzu první pomoci, ale nereaguje. Co když je mrtvej? Jestli je tu spolu najdou, tak má z ostudy kabát.
Dáša se rychle obléká. Vůbec jí to nejde – do kalhotek se trefí až na podruhé, silonky raději strčí rovnou do kabelky. Vezme Richardům telefon, přidrží si nos a huhlavě ohlásí, že našla asi padesátiletého muže v bezvědomí, adresu, číslo pokoje a zavěsí.
Prohlédne podlahu, zvedne Richardovo tričko, co měl pod košilí, otře s ním telefon a pak všechna místa, kterých se mohla dotknout. Přeleští všechno i v koupelně a kliku u dveří. Pak do trička zabalí použité kondomy, otevře dveře a spěšně vyjde na chodbu… Musí balíček cestou vyhodit…i když by si ho chtěla nechat a po večerech čichat k látce nasáklé Richardovou vůní. Nemůže si to dovolit, stejně jako si neměla dovolit celý tenhle vztah. Nejhorší na tom je, že ani neví, jestli Richard přežije a má se těšit na příště, anebo to dnešní líbání bylo opravdu jejich poslední …
Klára Dvořáková
Si to zařiďte... - povídka
Od kolika let může být dítě celý den doma samo? Nezapálí byt, nevytopí sousedy? Co dělat, když nemáte home office ani dovolenou...? Pracujete v továrně u pásu, tatínek nikde, jste na všechno sama a sousedka volá sociálku...
Klára Dvořáková
Pověsíš mi poličku? – povídka 15+
Přijel jsem za ní na chatu. Čekal jsem první sex, ale všechno je asi jinak... Co teď? Zdrhnout, máknout nebo ukecat?
Klára Dvořáková
Cizí náušnice - povídka
Našla náušnici v jeho špinavé košili. Manžel zapírá, ale ona má jasno - sekretářka útočí. Vyhodit či nevyhodit manžela z domu a ze života? Nebo se oba mýlí, a měli by začít bojovat proti společnému nepříteli?
Klára Dvořáková
Budeme si tykat? - povídka
„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“ „Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere. „Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž.
Klára Dvořáková
Tak s touhle nikam nejdu! - povídka
Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne? „Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Ty jsi Tomáš, viď?“
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej nebytového prostoru 45 m2, ul. Vlastina, Praha 6 - Ruzyně
Vlastina, Praha 6 - Ruzyně
3 950 000 Kč
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1621x
Každý čtvrtek najdete nový příběh o nás všech, kteří nejsme vždy tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, na mém blogu:
WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ
Z těch nejlepších povídek jsem letos dala dohromady už druhou knížku s názvem A co když je to LÁSKA?
Nepíšu sem moc často, ale i tak jsem od vás letos získala 5. místo v anketě Bloger roku 2017. Děkuji!
Novinky můžete sledovat na Facebooku: www.facebook.com/ouzasna/
Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.