Lidé mají různé zlozvyky, mezi které zejména patří kouření. O něm obecně všichni víme, že škodí zdraví. Kdo si škodit nechce, přestane kouřit, a nebo se vyhýbá zakouřeným prostorům, aby z něho nebyl pasivní kuřák. To může být ale dost náročné, a omezující, až dokonce nereálné. Ale jak je to s jídlem? Tady si rozhodně vybrat můžeme.
Poslední roky čím dál častěji lidé umírají na různé druhy rakoviny, mezi které patří zejména rakovina tlustého střeva a konečníku. Při takovémto konstatování se ihned nabízí otázka: "Proč tomu tak je?". Odpověď si bohužel málokdo připustí. Je to způsobem života, jaký vedeme.
Není to jen o tom, že je více stresu, není čas, lidé jí rychle a nepravidelně atd. Důležitým faktem ale bohužel stále je to, co jíme. Ať je krize nebo není, ano, může to na jídelníček mít vliv, ale nebuďme prosím prasata. Ryba má na českém jídelničku výraznou absenci, stejně jako více zeleniny. Domovinou dnešních mladších generací je prostě "mekáč" a "káefcéčko", aneb tři "hambáče" a jednu "kolu" do půllitru a jsem po obědě. Když už tu máme tu Coca Cola, nemůžu vzpomenou úžasný pokus na Technet.cz. To přece když rozumný člověk uvidí, tak se snad znovu té Coca Coly (zmíněnou kyselinu neobsahuje pouze Coca Cola) už nenapije. Copak máte střeva z nerezu? Cpeme do sebe akorát samé jedy, když otevřete konzervu, nebo sklenici s nějakou hotovou omáčkou, či jídlem, tak se na Vás vysype celá abeceda, kde vyhrává E, a není to vitamín!
Nepodporujeme domácí produkci, domácí zemědělce a domácí výrobky. Necháme si zacpávat regály levnými jídly z UNIE, které kdybyste nabídli nějakému Němci, nebo Angličanovi, tak na Vás bude koukat dost nechápavě. Po své zkušenosti ze Skotska, kdy jsme párkrát koupili nějaký výrobek Tesco Value (dříve u nás Tesco výhodný nákup), který se prodával i u nás, tak nikdo nechápal. Ve Skotsku to chutnalo asi tak tisíckrát lépe, možná dokonce lépe, než cokoliv nejlepšího, co se u nás prodává, resp. prodávalo. A hladem to nebylo. Tesco Skotsko a Tesco Česká republika, a tolik rozdílů. Těžko se mi to konstatuje, ale dovolím si globalizovat - jsme konzumenti na smetišti jménem Česká republika. Nejsme schopni přestat kupovat hmoty (nemůžu použít termín jídlo), abychom dali výrobcům a distributorům najevo, že o jejich produkty nemáme zájem, a proto budeme pořád v hypermegagigasupermarketech potkávat v regálech jídla - jedy.
Na závěr snad jen zkušenost, smutná, z velkoobchodu, který snad ani nemusím jmenovat. Dva lidé, cca kolem třiceti let, dávají do košíku zboží (fotografie níže, opět nemohu použít v tomto případě slovo sekaná - ochucená montážní pěna by bylo na místě) a již u regálu se domlouvají, jak si to večer opečou a dají s bramborem, který koupili na tržnici za 3 Kč - to asi nebyly brambory z Čech, Queeni by zazpívali "Made in Poland, Made in Poland" :-)
Půl kila masové (slovo "masové" si prosím při čtení zdůrazněte) za dvacku? Děkuji a dobrou chuť...
Když ne u ničeho jiného, tak hlavně u výrobků, které mají být z masa, by měl mít člověk představivost, z jakých že je výrobek surovin, s ohledem na cenu! Ono kilo "libových párků" za 40 Kč také hovoří za vše - libové bukové piliny prosypané sojovou moukou a prolité mastkem z rozškvařených tuků a kostí :-)
