Pražský summit Obama-Medvěděv byl zcela jistě historickou událostí světového významu. V záři světel Španělského sálu Pražského hradu a za účasti světového tisku podepsali oba státníci dokument, jenž je pokračováním smluv mající svůj počátek v 60. letech minulého století. Doba se však změnila.
Americko-sovětské summity o omezení, či snížení počtu jaderných zbraní byly vždy ve středu pozornosti celého světa. Představitelé dvou znepřátelených supervelmocí zasedli k jednomu stolu, aby svým podpisem přispěli ke snížení napětí ve světě. Studená válka je však minulostí a rovněž tak Sovětský svaz. A změnilo se nejen to. Zatímco Barack Obama je představitelem skutečné supervelmoci, Rusko si může o takové pozici jen nechat zdát. Na pražském summitu to sice vypadalo jako za starých časů, ale to bylo spíše díky blahovůli Američanů, než skutečné pozici Rusů.
Rusové se rádi utápějí ve své slavné minulosti, kdy se před nimi třásla značná část světa. Dobyvačné imperiální plány jak rozšířit územní vliv Matičky Rusi, které mají své počátky v dobách vlády ruských carů a vyvrcholily v časech Sovětského svazu, asi nikdy neopustí zcela jejich mysl. Realita je však těmto představám na hony vzdálená. Kremelští vládci se sice snaží opakovaně nejrůznějšími gesty a kroky posílit národní sebevědomí, ale sami vědí, že je to spíše kvůli tomu, aby se neutopilo v litrech vodky.
Sílu Ruské federace nemůžeme nikdy podceňovat. Jejich vojenský arzenál je stále obrovský, jejich možnost kdykoliv vypnout přívod ruského plynu do Evropy je něco, s čím se musí kalkulovat. Velká část ruského vojenského arzenálu je však žalostně zastaralá a samotná ekonomická síla země je na úrovni velmoci regionálního řádu. Čeho se však musíme určitě obávat, je ruský jaderný potenciál. Hrozbou přitom není jeho použití Kremlem, ale naopak jeho zneužití teroristy či organizovaným zločinem, neboť zabezpečení ruských skladů jaderných zbraní je v mnoha případech na úrovni doby kamenné. Čím méně bude mít Rusko jaderných zbraní, tím menší bude i toto nebezpečí.
