Budeme mít prezidenta, jakého si zasloužíme

Od nástupu Václava Klause do prezidentského úřadu brzy uplyne dlouhých deset let. Jeho odchodem však nekončí jen dekáda plná zlomových událostí, ale díky schválené změně Ústavy se uzavírá i jedna celá etapa vývoje našeho státu. V pořadí jedenáctý prezident od vzniku samostatného Československa již bude volen nikoliv parlamentem, ale všemi občany. Byť si to mnoho současníků možná vůbec neuvědomí, máme možnost být svědky skutečně mimořádné události v tisícileté historii naší země. Poprvé budou moci Češi přímo rozhodnout, kdo jim bude vládnout z historických prostor majestátního sídla českých králů, byť se zlomkem tehdejších pravomocí. 

Pozice našeho prezidenta vždy měla, zejména v porovnání s ostatními evropskými státy, svá specifika. Od roku 1918, po zániku monarchie a vytvoření republikánských institucí, požíval prezident velké úcty většiny obyvatel, byl politickou a morální autoritou a jeho funkce měla značnou, až královskou symboliku. Podobně na tom byli nejvyšší představitelé i v dalších nástupnických státech tehdejších monarchií, nicméně u nás byl tento dojem navíc umocněn skutečně mimořádnou osobností T. G. Masaryka. Představa prezidenta, jakožto moudrého vladaře, který má moc cokoliv ovlivnit a zařídit od úrovně celostátní po nejmenší vísku kdesi v Beskydech, nejvyššího arbitra a ochránce spravedlnosti, je v myslích mnoha obyvatel stále živá. Možná je to právě sídlo prezidenta na Pražském hradě se svou bohatou historií či přítomností korunovačních klenotů, jenž kolem osoby prezidenta vytváří aureolu až nadpozemských schopností a pravomocí. Náš národ proto zcela oprávněně klade na budoucího prezidenta značné nároky a má od něj velká očekávání a to i přes skutečnost, že jeho kompetence jsou omezené a jeho role je ve většině případů spíše reprezentativního charakteru, přestože je několik oblastí, kde se může projevit jako svrchovaný vládce.

Nový prezident to zcela určitě nebude mít vůbec jednoduché. Navíc díky přímé volbě nerealistická očekávání části populace ještě narostou, neboť ta bude mít nepochybně pocit, že nová hlava státu bude mít větší moc díky větší legitimitě. K tomu bude nástupce Václava Klause neustále srovnáván se svými předchůdci v úřadě a to jak s nyní ještě úřadujícím prezidentem, tak s Václavem Havlem a v neposlední řadě i s „tatíčkem“ Masarykem. Vyrovnat se všem třem takto výrazným osobnostem není vůbec jednoduché, neboť každá z nich měla naprosto specifický charakter. K těm realističtějším očekáváním by však měla určitě patřit aktivní snaha nového prezidenta zasadit se o návrat důvěry v ústavní instituce a vůbec v nejvyšší politiku. Občané oprávněně očekávají, že vrcholní politici jim půjdou příkladem jak v profesním, tak v osobním životě a budou při svém počínání nejen „pouze“ ctít zákony, ale nadto budou jednak i podle morálních principů. Dnešní deziluze ve společnosti však bohužel pramení i z toho, že podobných příkladů a autorit hodných následování je v české vrcholné politice čím dál tím méně. Prezident přitom v této situaci hraje naprosto zásadní roli, z čehož vyplývá i požadavek na jeho opravdu mimořádnou mravní integritu. S rolí prezidenta by zároveň měla souviset snaha o zachování maximální objektivity. To se týká nejen jeho legislativních a personálních rozhodnutí, ale rovněž jeho aktivních zásahů do života domácí politické scény. Prezident může být velmi těžko člověkem apolitickým. Svým způsobem by se to naprosto vylučovalo s vlastnostmi prezidentských kandidátů, kteří mají být osobnostmi schopnými jasně formulovat svoje názory na domácí i zahraniční politiku. Zároveň by však měla být hlava státu schopná potlačit svoje osobní politické preference a to zejména v situacích, kdy vstupuje z pozice ústavního činitele do politického dění.

Jsem přesvědčený, že mezi současnými kandidáty na prezidenta je možné osobnosti s uvedenými vlastnostmi určitě najít a záleží již pouze na nich, zda dokážou přesvědčit voliče, aby jim dali svůj hlas. A zároveň záleží na voličích, zda důkladně zváží argumenty a dlouhodobé postoje jednotlivých kandidátů, či se nechají zlákat povrchními přísliby a prázdnými frázemi. Prezident České republiky bude odrazem nás všech.