Pokud jde o evropské záležitosti, tak se tento rok v naší zemi rozhodně nenudíme. Hned na začátku ledna jsme vlítli do předsednictví v Radě Evropské unie, na jehož konci se paralelně konala kampaň a následně volby do Evropského parlamentu. V druhé polovině roku pak začalo vrcholit nezapomenutelné martyrium s českou ratifikací Lisabonské smlouvy, jehož závěrečná část si bezesporu vysloužila své pevné místo v učebnicích dějepisu. Václav Klaus může být navýsost spokojen. Někdo si však mohl myslet, že podpisem Lisabonu se situace uklidní a vše se vrátí do starých kolejí. Jaký naivní omyl. Teprve nyní se našim politikům uvolnily ruce a můžou se s vervou pustit do boje o post eurokomisaře. Alespoň si tento rok můžeme opravdu naplno užívat radovánek spojených s členstvím ČR v Evropské unii.
Včera se předsedové našich dvou největších politických stran na setkání u premiéra Fischera shodli, že se na jménu eurokomisaře neshodnou. Jaké výjimečné souznění názorů! ČSSD nadále neochvějně stojí za Vladimírem Špidlou, ODS stejně neochvějně trvá na Alexandru Vondrovi (mj. bývalém disidentovi), na Vladimíru Dlouhém (mj. bývalém členovi KSČ), možná ale přibude ještě někdo jiný. Ať to bude kdokoli, Mirek Topolánek a Přemysl Sobotka včera vyslali jasný vzkaz: Pokud nebude eurokomisař podle ODS, tak ho po volbách odvoláme. Jak by to chtěli provést, když to ani není technicky možné, zůstává záhadou. Jisté je, že by tato snaha naši pozici v Evropě zcela určitě neposílila. V očích mnoha evropských partnerů jsme však pro srandu už teď, tak proč v tom zdárně nepokračovat.
Stejnou záhadou však zůstává, jak chce ODS dosáhnout toho, aby její oficiální či „kompromisní“ kandidát nejen získal alespoň průměrně významné portfolio v Evropské komisi, ale zároveň zdárně prošel slyšením v Evropském parlamentu. Evropský parlament, který Komisi schvaluje, ovládají dvě největší frakce lidovců a socialistů. José Manuel Barroso tak musí vytvořit Komisi ve složení, které odpovídá této politické realitě. K dosažení potřebné rovnováhy je proto vítaný buď kandidát reprezentující některou ze stran Evropské lidové strany nebo kandidát z řad sociálních demokratů. ODS z frakce Evropské lidové strany vystoupila, není tedy zastoupena ani v jedné ze dvou hlavních politických skupin. Navíc to byli senátoři za ODS, kteří se snažili potopit Lisabonskou smlouvu navzdory postoji obou komor našeho parlamentu a celé Evropy, a je to bývalý předseda ODS, který až do úterního odpoledne usiloval z titulu prezidenta o totéž.
Pokud česká vláda nominuje komisaře z okruhu občanských demokratů, můžeme se nejen rozloučit s významným postem v rámci Evropské komise, ale zároveň si můžeme být jisti, že proslulé „rožnění“ kandidátů na komisaře v Evropském parlamentu získá v našem případě doslovný význam. A kolečko hledání eurokomisaře se rozeběhne nanovo.
