Bez ohledu na dnešní verdikt Ústavního soudu se předvolební kampaň postupně dostává do vrcholné fáze a jednotlivé politické strany vytahují z rukávů svá poslední esa. Ať už budou volby na začátku října či listopadu, budou minimálně výjimečné datem svého konání. Je to vůbec poprvé v historii České republiky, kdy půjdeme volit naše budoucí poslance na podzim, a ne v červnu, jak bylo dosud zvykem. Tato skutečnost má však zásadní dopad na délku a průběh vlastní volební kampaně.
Největším úskalím pro jednotlivé politické strany tak bylo zvolit strategii, na jejímž základě úspěšně vtěsnají horkou fázi volební kampaně do necelých šesti týdnů, oproti více jak dvěma měsícům z dob minulých. Každá ze stran měla relativně dost času na výběr vhodné taktiky. Je proto zarážející, že největší pravicová strana ODS působí dojmem, jako kdyby žádnou strategii volební kampaně ani neměla.
Jednu volební kampaň jsme si už užili letos na jaře před volbami do Evropského parlamentu. Když skončila, bylo všem stranám jasné, že na dveře klepe kampaň druhá, z hlediska domácí politiky mnohem důležitější. Přesto však všichni, s výjimkou ČSSD, usnuli jako Šípková Růženka. Asi si řekli, že na přípravu kampaně je času dost. Mezi spáče se zařadila i ODS.
Sociální demokraté představili svůj volební program na začátku léta. Lídři ODS tehdy tvrdili, že s podobným krokem nebudou spěchat, neboť jejich hlavní programové body jsou přeci všem známé – nízké daně a snaha zabránit návratu komunistů k moci. Hesla jsou to pěkná, ale člověk by čekal od strany, jejímž vzorem jsou britští konzervativci, přeci jen trochu víc. V průběhu července začaly zemi zaplavovat plakáty ČSSD. Občanští demokraté reagovali billboardy s fotkou lídrů v plavkách. Asi si řekli, že během dovolených je třeba jít na voliče spíše od vody než od lesa.
Média a část veřejnosti tak s napětím čekaly na přelom srpna a září, kdy měla ODS konečně představit svůj program a zahájit skutečnou kampaň (když nebudeme počítat cyklistické výlety Mirka Topolánka po jižní Moravě). Očekávání byla velká, o to větší však bylo zklamání. Moc často se nestává, aby program největší pravicové strany zkritizoval pravicový tisk. Spousta slibů, avšak konstruktivních návrhů jako šafránu. Kampaň, o které hlavní volební manažer Ivan Langer mluvil v superlativech, je nic neříkající, bez energie a bez nápadu (člověk se až diví, do čeho jdou ty desítky milionů, které strana na kampaň vydá). A tak je vcelku přirozené, že preference občanských demokratů klesají, v lepším případě stagnují.
Co naopak v sídle občanských demokratů stoupá, je nervozita. A dříve či později se nervozita mění v paniku. ODS tak začíná horečně vymýšlet, jak dosavadní vývoj zvrátit. Odsunutí voleb o měsíc by mohlo trochu pomoci, myslí si ve volebním štábu. A hlavně nedopustit další Toskánsko, říká si asi Mirek Topolánek a do médií vydá prohlášení, že se proti němu chystá Toskánsko č. 2. Zápletka ještě není známa, ale zřejmě budeme mít o zábavu postaráno. Hlavně, když Ivan Langer slíbil, že předvolební kampaň bude veselá a hravá. To ale byla kampaň US-DEU před třemi lety také.
