Máme vůbec šanci mít eurokomisaře?

V listopadu vyprší pětileté funkční období současné Evropské komise vedené bývalým portugalským premiérem José Manuelem Barrosem. Již několik měsíců přitom probíhají intenzivní vyjednávání nejen o předsedovi nové Komise, ale i o jménech budoucích komisařů. Po volbách do Evropského parlamentu, který v konečné fázi novou Komisi schvaluje, však tato jednání nabírají na obrátkách. Česká republika přitom chce získat v nové Komisi některý z významných postů. Otázkou ale je, zda vůbec nějaký post získáme.

Ať se nám to líbí nebo ne, složení nové Komise bude hodně záviset na tom, zda vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, které stojí v cestě už jen čtyři překážky. V Německu by měla být její ratifikace úspěšně dokončena v nejbližší době, v Irsku se bude 2. října konat opakované referendum. Pokud Irové řeknou ANO, budou již zbývat jen podpisy dvou euroskeptických prezidentů, Lecha Kaczynského a Václava Klause. Jestliže bude smlouva odmítnuta nebo se ratifikace příliš protáhne, Evropská unie zcela určitě fungovat nepřestane. Jenom bude fungovat dál na principu Smlouvy z Nice z roku 2001.  

Právě ve Smlouvě z Nice tkví pro ČR největší kámen úrazu. Praví se v ní totiž, že nová Komise sestavená po rozšíření EU na 27 členských států, bude mít nižší počet komisařů, než je počet států. Ve srozumitelné řeči to tedy znamená, že některý stát nebo státy nebudou mít vlastního komisaře.

V České republice se neustále spekuluje o našem kandidátovi na post v Komisi. Zvláště se mluví o Vladimíru Špidlovi, Mirku Topolánkovi či Janu Švejnarovi. Špidla, o němž se často hovoří jako o nevýrazné politické figuře, by přitom měl ze všech našich kandidátů největší šanci dosáhnout na nejvyšší post. Pokud totiž bude předsedou Komise opět Barroso, což je vysoce pravděpodobné, neboť má podporu dvou největších frakcí, tedy sociálních demokratů a lidovců, byl by Špidla horkým kandidátem na místopředsedu Evropské komise. V nové Komisi by jako zástupce nového členského státu a kandidát levice vyvažoval Barrosa, představitele jedné ze starých členských zemí a kandidáta pravice. Naše hlavní politické strany však oficiální diskusi ponechávají na období po volbách do Poslanecké sněmovny s tím, že se uvidí podle jejich výsledků. Taková prodleva však může značně znevýhodnit naši vyjednávací pozici. A není jasné, jestli bude mít vláda vzešlá z těchto voleb ještě co vyjednávat.

Evropský parlament bude totiž na podzim schvalovat Komisi podle výsledků ratifikace Lisabonské smlouvy. Pokud smlouva projde, bude EP schvalovat Komisi se 27 členy (díky vyjednávání Irska). Pokud neprojde, bude komisařů méně dle Smlouvy z Nice. Horkými kandidáty na zemi bez vlastního komisaře budou přitom ti, kdo neratifikovali „Lisabon“. Zní to možná dost neférově, ale není to nic jiného než politická realita. Ztráta postu v Komisi je přitom i ztrátou značného vlivu.