Mrakodrapy a hospody otevřené o šabatu, anebo černé kabáty ortodoxních židů a prastaré památky ve starém městě. Jsou Tel Aviv a Jeruzalém úplné protiklady?
Tel Aviv a Jeruzalém, dvě nejdůležitější města Izraele. Dělí je jen asi šedesát kilometrů a autobusem se z jednoho města do druhého dostanete za méně než hodinu, obě místa ale člověku připadají až neskutečně rozdílná.
Jeruzalém je prastaré město plné tradic a náboženství, ve kterém se mísí vlivy ortodoxních židů v dlouhých černých kabátech a Palestinců z východního Jeruzaléma. Terén je tu kopcovitý, protože Jeruzalém se rozkládá přesně vrcholku výšin, které se poté svažují na jedné straně ke Středozemnímu moři a na druhé k moři Mrtvému. Je to místo tradičnější, konzervativnější a jeho obyvatelé ve volbách povětšinou volí více doprava.
Tel Aviv je v mnoha ohledech přesný opak. Byl založen v roce 1909 blízko arabského přístavního města Jaffy a v architektuře centra se výrazně projevil evropský Bauhaus. Nyní je Tel Aviv a jeho předměstí hlavním ekonomickým centrem země a vysoké mrakodrapy dosahují skoro až k písečným plážím, na kterých obyvatelé města tráví většinu volných odpolední. Lidé v Tel Avivu jsou také často liberálnější a povětšinou žijí více “západním” stylem života.
Tento kontrast byl jasně pozorovatelný i tenhle pátek. Byl to horký den na konci května, kdy slunce už od rána pálilo i v běžně chladnějším Jeruzalémě. V západní části města panoval tradiční předšabatový shon a nakupující s velkými taškami spěchali do obchodů pro nezbytné zásoby na sobotu, protože v židovské části má o šabatu otevřeno jen naprosté minimum podniků.
Kousek dál v Tel Avivu bylo taktéž živo, ale trochu jinak. Ulicemi projížděli západně oblečení cyklisté, na plážích se pro všechny sportovce a skupinky popíjející pivo téměř nedalo projít, a i k večeru, tedy po začátku šabatu, bylo mnoho restaurací otevřených a naplněných k prasknutí. Na ulicích vlály duhové vlajky připravené na populární Tel Avivskou gay pride. Po setmění jsme ve městě navštívili koncert, na kterém si člověk jednoduše mohl připadat jako kdekoli v Evropě.
Následný návrat do nočního Jeruzaléma byl proto skoro jako z jiného světa. Vzduch byl pořád horký i tady, ale městem foukal o něco chladnější vánek z vrcholků kopců. Přestože bylo již dávno po půlnoci, ulicemi procházelo mnoho ortodoxních rodin a skupinek mužů ve svátečním na procházce. V konzervativnějších čtvrtích byly umístěny zátarasy proti projíždějícím autům a na jedno zbloudilé všichni procházející pohoršeně volali, že je přeci šábes. Chvíli poté, co jsem dorazila domů, mě ze spánku probudila muezzinova modlitba z mešity kousek od domu.
Při těchto rychlých návštěvách mohou člověku tahle dvě města jednoduše připadat jako dva úplně odlišné světy, jeden moderní a sekulární, druhý konzervativní a náboženský. Na Izraeli je ale pozoruhodné, že tyhle dvě kontrastní reality existují v tak těsné blízkosti a nedělí je více než pár desítek minut jízdy autem po dálnici. Otázkou by samozřejmě mohlo být, který z obou světů je autentičtější a opravdovější. Je to prozápadní Tel Aviv, ve kterém si připadáte jako uprostřed Evropy, nebo Jeruzalém, ve kterém to někdy vypadá, jako by se čas téměř zastavil? V odpověď se dá ale taky říct, že ten pravý obraz Izraele vznikne právě koexistencí obou míst taky onoho kontrastu mezi nimi.
Němka, se kterou jsem byla tento pátek na koncertě svoje dojmy shrnula takto: “Já myslím, že kdyby člověk studoval v Tel Avivu, tak je mu to daleko příjemnější. To je dobře, že jsem vybrala ten Jeruzalém.”
