Proč nepřesouvat ambasádu do Jeruzaléma

Přestože je Česká republika dlouholetým partnerem Izraele, možné přesunutí ambasády je velice problematické v kontextu komplexního řešení izraelsko-palestinského konfliktu

Prezident Miloš Zeman se při příležitosti sedmdesáti let nezávislosti Izraele znovu nechal slyšet, že by se česká ambasáda v Izraeli měla přesunout z Tel Avivu do Jeruzaléma. Sdílí tak názor s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který přesunutí americké ambasády ohlásil v prosinci loňského roku. Americké rozhodnutí přitom vyvolalo vlnu kritiky ze strany OSN, Evropské unie, mnoha arabských států a v neposlední řadě také ze strany palestinského vedení. Přestože rozhodnutí o přesunu ambasády České republiky přirozeně v celosvětovém měřítku neponese stejný význam ani důsledky jako to americké, mnoho jeho aspektů je stále velice problematických.

V Jeruzalémě aktuálně nesídlí ambasáda žádného státu na světě. Město je nesmírně důležité politicky i nábožensky, a tak s ním plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 počítal jako s odděleným subjektem pod mezinárodní správou, který nebude patřit ani izraelskému ani palestinskému státu. Po válce v roce 1948 mezi Izraelem a armádami pěti arabských států připadl západní Jeruzalém Izraeli a východní Jeruzalém včetně Starého města Jordánsku. Po válce v roce 1967 Izrael zabral i východní část Jeruzaléma spolu se zbytkem Západního břehu Jordánu a Gazou. Přestože Izrael prohlásil, že východní část města (na rozdíl od ostatního území získaného ve válce) anektoval, obyvatelé východního Jeruzaléma získali pouze trvalý pobyt a nikoli občanství a tato anexe východního Jeruzaléma je viděna jakožto ilegální z pozice mezinárodního práva. Kromě toho si také jak Izrael, tak Palestinská samospráva Jeruzalém nárokují jako své hlavní město.

Toto a mnoho dalšího je důvodem, proč je status Jeruzaléma vnímán jako natolik kontroverzní. Posledních sedmdesát let tak stanovisko mezinárodní komunity znělo tak, že status města je potřeba rozhodnout společně s komplexním řešením celého izraelsko-palestinského konfliktu. Tuto pozici potvrdila i Mírová dohoda z Osla z první poloviny devadesátých let, která představovala poslední významný posun v řešení konfliktu. I samotné přesunutí ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma tak představuje velice problematický a kontroverzní akt, který minimálně působí jako uznání izraelského nároku na město (nebo alespoň na jeho západní část), ale který neřeší nic ze širší dynamiky konfliktu ani pozici mezinárodního práva.

Jedním z nejdůležitějších argumentů proti přesunu ambasády je ale prosté rozložení sil. Hlavní překážkou mírového procesu, jehož cílem je minimálně v rétorice všech zapojených stran vznik dvou na sobě nezávislých států Izraele a Palestiny, je obrovský nepoměr sil mezi oběma stranami. Izrael je stát s velmi silnou ekonomikou i armádou, který je také silně podporován Spojenými státy. Palestinské území je politicky rozdělené, za Izraelem ekonomicky silně zaostává a samotná palestinská samospráva je výrazně omezena izraelskými vojenskými i civilními silami. Izrael tudíž nemá zapotřebí Palestincům jakkoli ustupovat a umožnit vznik palestinského státu a sami Palestinci nemají dostatek sil a vlivu, aby situaci změnili ve svůj prospěch. Jedním z mála nástrojů, které má mezinárodní komunita k dispozici, aby Izrael přiměla o řešení konfliktu vyjednávat, je tedy právě slib budoucího uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele. Pokud se o něj připraví, zbývá už jen velice málo podnětů, kterým mohou státy diplomatickými cestami přimět Izrael k vyjednávání o okupaci Západního břehu Jordánu nebo o statutu východního Jeruzaléma a jeho obyvatel. Kromě toho samozřejmě přesun ambasád Spojených států a dalších zemí výrazně snižuje ochotu palestinského vedení zúčastnit se jakéhokoli dalšího vyjednávání, protože jsou pak dotyčné země viděny jako stranící Izraeli.

Co se týče České republiky konkrétně, tak možné přesunutí ambasády nelze vykonat bez předchozí dohody s Evropskou unií, která se k plánům Donalda Trumpa stavěla velmi kriticky. Těžko si také představit, že by zanechání ambasády v Tel Avivu jakkoli poškodilo česko-izraelské vztahy. Na druhou stranu, případný přesun by mohl znamenat ochlazení vztahů s některými z arabských států, které jednostranný přesun bez širšího řešení dalších problémů kategoricky odmítají.

Přestože přesun české ambasády může vyznívat jako přátelský akt ve prospěch dlouholetého českého partnera, rozhodnutí by to bylo velice problematické. Kromě dobrého obchodního partnera je Izrael také zemí, která porušuje mnoho norem mezinárodního práva, částečně i kvůli svému jednání ve východním Jeruzalémě. Přesun je mezinárodně vnímán jako velice kontroverzní a Česká republika by se jím rozešla s dlouholetou politikou naprosté většiny ostatních zemí světa. I bez takto problematického kroku Česká republika může i nadále rozvíjet své vztahy s Izraelem méně kontroverzními cestami, ideálně s větším ohledem na komplexní problematiku celého izraelsko-palestinského konfliktu.