Chrámová hora je jedním z nejposvátnějších míst vůbec a její Skalní dóm se svou zlatou kopulí je nepřehlédnutelný symbol Jeruzaléma. Kromě toho ale také přitahuje pozornost jako místo napjatých politických a náboženských sporů.
Když člověk prochází starým městem v Jeruzalémě, octne se v labyrintu úzkých uliček a starých budov, potemnělých zákoutí a toulavých koček. Přes den se ve velké části starého města valí vlny turistů a lidí s taškami nákupů, které se snaží přilákat množství obchodníků s nepřeberným množstvím suvenýrů, šatstva i občerstvení.
Poté, co vyjdete na prostranství vybudované po roce 1967 okolo Zdi nářků, která představuje část západní zdi okolo Chrámové hory, máte okolo sebe více prostoru, ale stále je zde velice rušno. Ortodoxní židé s klobouky a dlouhými kabáty míří do mužské části u Zdi nářků a velké skupiny turistů s fotoaparáty pospíchají k velkým autobusům, co na ně čekají za branami starého města.
Pokud člověk vystojí frontu u vstupu na samotnou Chrámovou horu, vidí najednou staré město z jiné perspektivy. Vstup na horu vede nad Zdí nářků po dřevěném mostě, u kterého jsou také stanice bezpečnostní kontroly. Po nich se pak člověk náhle ocitne na velkém prostranství, na jehož nejvyšším místě stojí Skalní dóm. Kolem dokola je klid, spousta prostoru a taky olivovníky a jiné stromy, které jinak člověk ve starém městě téměř nezahlédne. Možná vás pozdraví dvojice pánů v důchodu, co na horu chodí posedět a poklábosit skoro každý den. Nebo uvidíte skupinu arabských dětí a školním výletě, které si na vás budou chtít cvičit svou angličtinu. Při všem napětí, které tohle místo u tolika lidí vzbuzuje, je samotná návštěva pro turistu vlastně docela uklidňující.
Úplně na jižní straně stojí mešita al-Aksá, podle které muslimové často říkají celému chrámovému komplexu. Dovnitř smí v současné době jen muslimové, stejně jako do Skalního dómu. Samotný dóm je překrásná stavba pokrytá mozaikou modrého kamene s velkou zlatou kopulí, která je viditelná z většiny míst v Jeruzalémě. Dóm je postaven okolo kamene, za kterého měl podle muslimů Mohamed vstoupit do nebes během své noční cesty. Podle židů je to místo, odkud bůh stvořil svět a kde byl stvořen i první člověk. Vyvýšené prostranství okolo budovy je také místem, kde stál první i druhý židovský chrám.
Celý chrámový komplex ale také představuje jeden z nejpalčivějších bodů celého izraelsko-palestinského konfliktu. Hora totiž není jen náboženským symbolem dvou různých náboženství, ale také jedním z nejvýznamnějších symbolů dvou znepřátelených národů. Jakákoli změna v křehké rovnováze sil tak může přerůst v násilí a nepokoje, jak ukázala například i druhá intifáda na začátku tisíciletí, která vypukla mimo jiné i proto, že tehdejší předseda izraelské pravicové strany Likud Ariel Šaron navštívil Chrámovou horu. Od druhé intifády je tak vstup do mešity al-Aksá i Skalního dómu povolen jen muslimům a návštěvní hodiny po turisty jsou omezeny na několik hodin denně. Většina věřících židů na horu nevstupuje. Přesto se pomalu rozrůstá menšina těch, kteří Chrámovou horu pravidelně navštěvují, a to v doprovodu ozbrojených vojáků. Všechny brány vedoucí k chrámovému komplexu jsou také střeženy skupinami izraelských vojáků a na samotné hoře jsou další skupinky bezpečnostních pracovníků, tentokrát muslimů.
Celá Chrámová hora je tak zároveň plná klidu i plná napětí. Samotná návštěva místa může být příjemným zklidněním po všem shonu a ruchu starého města. Místo je to nesmírně zajímavé a návštěvník-cizinec má tu jedinečnou výsadu, že může vyslechnout obě strany a promluvit se všemi různorodými skupinami lidí, pro které je hora důležitá. Pokud nějaké místo odráží aktuální nálady mezi oběma komunitami, je to právě Chrámová hora. Právě proto má rozhodně cenu ji navštívit.
