Kamery, ochranka a izraelské vlajky. Jak vypadají židovská osídlení v muslimské části Starého města v Jeruzalémě?
Když člověk mluví o kontroverzních židovských osídleních na Západním břehu Jordánu nebo i ve východním Jeruzalémě, pravděpodobně si představuje nově postavené přísně střežené vesnice, popřípadě čtvrti. Osídlení tak občas samozřejmě vypadají, ale občas se tyhle velké politické a náboženské spory odehrávají taky uvnitř Starého města v Jeruzalémě, kde se v muslimské a křesťanské části pomalu rozrůstá množství budov vlastněných a obývaných židy.
Staré město v Jeruzalémě je malé hustě osídlené místo s rozlohou jednoho čtverečního kilometru. Nachází se v něm ale jedna z nejposvátnějších míst pro tři světová náboženství a oblast je tak v samotném centru izraelsko-palestinského konfliktu. Do poloviny devatenáctého století žili ve Starém městě kromě muslimů, křesťanů a Arménů především židé sefardského původu, později se začali přistěhovávat také židé aškenázští, tedy původem z Evropy. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století ale všichni židé v muslimské čtvrti kvůli napjaté situaci a nepokojům odešli. Od války v roce 1948 pak připadlo celé Staré město Jordánsku a z města musel odejít i zbytek židovského obyvatelstva. V šestidenní válce v roce 1967 bylo Staré město dobyto Izraelem a od té doby se počet židů žijících ve Starém městě, a především v jeho nově zrekonstruované a rozšířené židovské části, začal trvale rozrůstat.
V muslimské čtvrti Starého města se první osídlení začala objevovat až v osmdesátých letech, motivovaná směsicí mesianistické a ultranacionalistické ideologie. V současné době v muslimské čtvrti Starého města žije asi 31 000 Palestinců a asi 1000 židů. Osídlení se skládají především z obytných domů, ješivot (židovských náboženských škol) a míst pro archeologický výzkum. Přestože jsou nyní více méně otevřeně podporována izraelskou vládou a mnohými izraelskými politiky, jsou stále velice problematická, například kvůli mnohým kontroverzním případům získávání nemovitostí od předchozích Palestinských obyvatel. Veškerá osídlení na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě jsou také stále ilegální z pozice mezinárodního práva.
Takže jak taková osídlení vlastně vypadají? Jsou to domy jako každé jiné ve Starém městě. Téměř vždy jim ale dominují modrobílé izraelské vlajky a okolí je poseto bezpečnostními kamerami. Dveře do osídlení zůstávají stále zavřená a všechny děti a mnoho dospělých je po městě stále doprovázeno ochrankou. Lidé z osídlení jsou tak často kompletně odříznuti od místa, ve kterém žijí, a interakce s palestinskými sousedy je omezena na minimum.
Palestinci z té samé čtvrti většinou vidí osadníky jako podezřelou a nepřátelskou skupinu. Někteří z nich za tuhle neutěšenou politickou situaci viní náboženství, jiní nerovné podmínky a diskriminaci a další politický sionismus. Přestože mnoho z nich mluví plynule hebrejsky a kontakty s jinými židy udržují, většina z nich si od osadníků přesto drží odstup.
Výsledkem je situace, ve které vedle sebe v těsné blízkosti žijí dvě téměř zcela oddělené komunity, které se mezi sebou nestýkají a vlastně ani neznají. Přístup k druhé skupině je podbarven všeobecnou nedůvěrou a strachem, stejně tak jako protichůdnými ideologiemi. Situace ve Starém městě je proto velice křehká a může se v jeden moment zcela proměnit, často v závislosti na širším politickém dění a vývoji konfliktu. V mnohém jsou tak vztahy ve Starém městě mikrokosmem samotného izraelsko-palestinského konfliktu.
Jedna z věcí, které si člověk povšimne, když se prochází v okolí těchto osídlení a mluví s lidmi v jejich blízkosti, je síla každodenního života a vůle spousty z obyvatel jednoduše pokračovat v běžném denním životě bez ohledu na politický konflikt. Na druhou stranu se ale člověk nemůže nepozastavit na tím, jak blízko i jak daleko jsou si tyhle dvě skupiny žijící těsně vedle sebe. Pokud člověk v kontextu Starého města mluví o soužití, je to totiž stále především žití vedle sebe než žití pospolu.
PS: O tématech, jako je tohle, by bylo vhodnější psát knihy než příspěvky na blogu. Spoustu věcí je potřeba zjednodušit, zkrátit nebo rovnou vynechat. Cílem není záměrně vynechávat fakta stranící té či oné skupině, ale spíše se pokusit nastínit trochu z místní reality, jak ji vnímám já osobně. Jednotlivé články tak snad dohromady tvoří dílky mozaiky, kterou se postupně snažím doplňovat.
