Nedaleko centra Jeruzaléma, a přesto o ní málokdo ví: Palestinská vesnice Lifta je neustálou připomínkou zapomenuté historie, která Izrael ovlivňuje až do dneška.
Jeruzalém je jedno z těch míst, ve kterém můžete na každém rohu narazit na různé skryté detaily, budovy s tajemnou historií a zapomenuté kouty s pohnutým příběhem. Jedním z takových míst je Lifta, bývalá palestinská vesnice kousek od centra města.
Lifta se nachází co by kamenem dohodil od hlavního autobusového nádraží v Jeruzalémě, ale opuštěné domy jsou povětšinou schované v zarostlém údolí za hlavní silnicí. Vesnice se zprudka svažuje podél obou svahů údolí a jejími velkými domy z bílého kamene prorůstají stromy. V jádru vesnice pramení potůček, který na bývalé návsi plní menší nádrž, do které si současní obyvatelé Jeruzaléma rádi chodí zaplavat. Ortodoxní židé pramen používají k rituální očistě a méně věřící si vedle něj ve volných podvečerech dělají piknik.
Kromě toho jsou budovy a cesty zarostlé, ale mezi plevelem člověk objeví i pozůstatky něčeho, co musely být velké zahrady s olivovníky a granátovými jablky. Domy jsou povětšinou prázdné, ale při jedné ze svých návštěv jsem v jednom z nich potkala velice svérázného imigranta původem z Ruska, který si dům improvizovaně vybavil a prý v něm pořádá meditační setkání s pár přáteli. Pár domů úplně na vršku nejblíže silnice je taky obydleno několika rodinami blízkovýchodních židů, kteří do země přišli nedlouho po vzniku Izraele v roce 1948.
V minulosti Lifta bývala vcelku prominentní palestinskou vesnicí, kde nejbohatší bydleli ve velkých zdobených domech a část z nich vlastnila půdu i uvnitř samotného Jeruzaléma. Vesnice to taky byla hustě obydlená a ve čtyřicátých letech měla až kolem dva a půl tisíce obyvatel. Kromě toho je to taky místo připomínající násilnou historii tohoto území. I tady se odehrála část nepokojů na konci dvacátých let a nedlouho před vznikem izraelského státu se kavárna ve vesnici stala terčem útoku, při kterém zemřelo asi šest lidí. Těsně před válkou tak všichni obyvatelé Lifty kvůli stupňujícímu se násilí odešli směrem na západ, většina prý do Ramalláhu. Po válce byly budovy používány jako dočasné ubytování pro přicházející židovské imigranty z různých koutů Blízkého východu. Ti ale až na výjimky odešli během šedesátých a sedmdesátých let. Poté se objevilo několik projektů, které měly s místem tím či oním způsobem naložit, ale ve finále domy zůstaly prázdné, okolí bylo prohlášeno za přírodní park a Lifta si tak dnes žije vcelku vlastním životem. Za slunečních jarních dní se mezi návštěvníky míchají ortodoxní rodiny na procházce s dětmi a zároveň několik palestinských mladíků z Betléma, kteří v tichosti prochází mezi polorozbořenými domy, jako by něco hledali.
Míst jako je tohle, které připomínají různé formy násilí a taky všechny ty různé změny, které se na tomhle malém kousku země udály, je v Izraeli mnoho. Spousta z nich taky popisuje změny opačné, třeba když arabský útok ve dvacátých letech zabil židovskou rodinu v nedaleké vesnici jménem Motza, o které třeba napíšu zas někdy příště. Násilí na tomhle území nikdy nebylo jednostranné a Lifta je toho dobrou připomínkou. Procházet se okolo rozbořených opuštěných budov je zvláštní pocit, který člověka donutí přemýšlet o všech těch lidech, které tu zasáhlo násilí podnícenou tou či jinou ideologií. Když je člověk v Izraeli, hodí se tedy, aby kromě tradičních turistických atrakcí navštívil i pár míst, která jsou často schovaná mimo běžné průvodce a cestovní příručky. Chvíle strávená v rozpadajících se zašlých domech v Liftě totiž může spoustu těchhle turistických atrakcí dát do trochu syrovějšího kontextu politických sporů, které ještě zdaleka nejsou vyřešené.
