Dennodenní realita v Jeruzalémě se často skrývá pod vrstvami politických a náboženských symbolů. Jenže když tu člověk žije déle, všimne si, že všechny ty symboly sdělují jen jednu část příběhu o tomhle městě.
O Jeruzalémě jsem tu už psala mnohokrát. O jeho významu, důležitosti a velice komplexní historii. Částečně je to proto, že Jeruzalém je všeobecně známý symbol, o kterém má téměř každý v hlavě určitý obrázek, i když ho nikdy nenavštívil. Představy o Jeruzalémě většinou zahrnují odkazy k náboženství, popřípadě k určitým historickým událostem, a téměř vždy se u lidí taky objeví obraz současného politického konfliktu a ten či onen názor na jeho možné řešení.
Jeruzalém je mnohdy daleko víc než jako město viděn jako symbol. Ať už se jedná o izraelský nebo palestinský nacionalismus nebo jedno ze tří monoteistických náboženství, Jeruzalém v očích lidí často nabývá významu, který daleko přesahuje hmatatelnou realitu ve městě. Chování jednotlivců žijících v Jeruzalémě je tak často viděno a hodnoceno ne na základě konkrétního individuálního příběhu, ale na základě jeho symbolické hodnoty pro to či ono náboženství nebo politické přesvědčení.
Pozoruhodné na tom je, že podobné snahy člověk zahlédne, i když žije na místě. Často například vídám u určitých míst symbolického významu skupiny novinářů, kteří netrpělivě přešlapují na místě ve snaze zachytit určitý okamžik zapadající do tradiční představy diváků o konfliktu a kontroverzi, zatímco kolem nich proplouvá ruch dennodenního života, který ale není zajímavé zachytit. Jiný příklad je z facebookové skupiny pro cizince v Jeruzalémě. Čas od času se v ní objeví příspěvek, ve kterém kdosi sděluje, že viděl v tramvaji palestinského muže nabídnout své místo postaršímu židovi (nebo naopak), z čehož pak desítky lidí v komentářích vyvozují dalekosáhlé politické nebo náboženské závěry.
Výhoda delšího pobytu ve městě je ta, že se člověku povede nahlédnout pod všechny tyhle vrstvy symbolismu, politické interpretace a náboženských významů. Po pár měsících života ve městě tak člověk začne vnímat střípky reality, které ne vždy odpovídají stereotypním představám. Síla denního života v místě, jako je tohle, spočívá v tom, že velká část z něj vůbec není o náboženství a už vůbec ne o politice. Popisovat jeruzalémskou dennodenní realitu pomocí velkých ideologií je obrovsky zjednodušující a taky až moc snadné. Samozřejmě, pokud člověk hledá příklady konfliktu, na mnoha místech je nalezne. Na druhou stranu by byla obrovská škoda hodnotit obyvatele Jeruzaléma jen podle nich.
Při nedávné návštěvě v muslimské části Starého města jsem se zapovídala se dvěma palestinskými prodejci. Jeden z nich se velice dobrou hebrejštinou dlouze rozhovořil o nevalné ekonomické situaci, chudobě a diskriminaci. Ve stejný moment zpoza rohu vyšla dvojice židovských bodyguardů, kteří doprovázeli pár židovských dětí z jednoho z kontroverzních osídlení ve Starém městě. Prodejce je zahlédl, zablýsklo se mu v očích a přidal na hlase, zatímco popisoval, o kolik lépe na tom jsou platově právě židovští bodyguardi. Druhého prodejce i oba muže z ochranky to evidentně pobavilo a všichni čtyři se navzájem neformálně přátelsky pozdravili a každá dvojice pak nenuceně pokračovala ve své aktivitě.
Apolitické a profánní aspekty denního života také nejsou řešením všeho a jejich existence neznamená, že politické problémy zmizely. To, že si palestinské i izraelské rodiny zajdou nakoupit do stejného obchodu a koupí to samé mýdlo ve slevě neznamená, že všechny ostatní rozdíly jsou najednou smazané. Politický konflikt i dennodenní soužití totiž umí překvapivě úspěšně koexistovat, jak snad ukázala i výše popsaná situace ve Starém městě. Bylo by ale velice nepřesné vidět život v Jeruzalémě jen podle jednoho z nich.
