Jak si zvyknout na konflikt: o apatii a bezmoci v Izraeli a Palestině
Izraelsko-palestinský konflikt si téměř každý představí jako sérii krvavých protestů, násilí a teroristických útoků, která je často vidět v médiích. Když člověk slyší ve zprávách o Izraeli či Palestině, je to téměř vždy z perspektivy další vlny násilí nebo nové kontroverzní politické krize. Násilí, bezpráví a diskriminace se zde samozřejmě dějí, ale z velké většiny to není to, co by dominovalo každodennímu životu. Dlouhodobá realita nevyřešeného konfliktu totiž vede také k pocitu, se kterým se zde setkávám překvapivě často, totiž že se už vše zkusilo a že se nic nemůže změnit.
Říká se, že člověk si zvykne na všechno, a jakožto obyvatelé země s nedávnou historií komunismu a nesvobody mají Češi tenhle pocit ještě čerstvě v paměti. Česko, stejně jako jiné státy, si také prošlo obdobím, ve kterém si většina lidí myslela, že starat se o věci veřejné nepovede k žádnému užitku, a ještě to může člověka ohrozit.
Samozřejmě, že historické paralely nikdy nejsou totožné, ale část z českých vzpomínek na normalizační léta se dá též použít k pocitům apatie a bezmoci, které tu v Jeruzalémě relativně často slýchávám, ponejvíce od Palestinců.
Rozhovory s Palestinci ze Západního břehu většinou moc optimisticky nevyznívají. Omezené možnosti ekonomického rozvoje, nerovné podmínky, mocenská převaha Izraele a také zkorumpovaná vláda Palestinské samosprávy, která také kvůli strachu z Hnutí Hamás nezorganizovala volby již od roku 2006. To je jen několik z důvodů, proč mnoho Palestinců ze Západního břehu nevidí příliš možností, jak tamější situaci změnit k lepšímu.
Podobné prvky pocitu apatie a frustrace lze nalézt i u Palestinců žijících v Jeruzalémě, kteří mají z velké většiny tzv. modré karty, které značí trvalý pobyt v Izraeli, ale žádné občanství. Tento status je limituje ve všech oblastech života, od cestování po nemožnost účasti v izraelských parlamentních volbách. Přestože by se ale mohli účastnit voleb do jeruzalémského zastupitelstva, většina z nich k volbám nechodí, buď z nevědomosti, nebo proto, že nechtějí svojí účastí legitimizovat izraelskou vládu nad východní částí města.
Když se člověk dívá pozorně, část z této apatie k řešení konfliktu se dá spatřit i mezi židovskými Izraelci. Izrael má v konfliktu jasnou převahu a mnoho lidí se proto domnívá, že se násilí prozatím podařilo odsunout někam dál od každodenního života, a že vyřešit celý konflikt stejně není s kým. Po letošním vítězství Izraele v Eurovizi tak obrovské davy vyšly do ulic slavit, zatímco krvavé protesty v Gaze o pár dní později vyvolaly v izraelské společnosti jen relativně malou reakci.
O čem to celé svědčí? Především o tom, že dennodenní realita konfliktu z valné většiny není o násilí, ale spíše o plíživém pocitu apatie a frustrace. Historie izraelsko-palestinských sporů je dlouhá a v jejím kontextu vyrostlo už několik generací. Není se tedy čemu divit, že Izraelci ani Palestinci často nemají zájem o to, aby realita nevyřešeného konfliktu určovala jejich životní dráhu. Lidé, kteří se snaží tuto realitu změnit, samozřejmě nadále existují, ale je jich relativně málo.
Srovnávat postoje Izraelců a Palestinců lze jen těžko, protože obě skupiny zažívají konflikt rozdílně a Palestinci jsou jím zpravidla daleko více ovlivněni v běžném životě. Onen pocit, že konflikt nemá žádné realistické řešení, je ale bohužel častý i obou z nich. A když se tenhle pocit jednou objeví, jen velice těžko se mu odnaučuje.
Kateřina Velíšková
Lekce z Jeruzaléma 2: O denním životě a konfliktu
Dlouhotrvající konflikt a obyčejný denní život v Jeruzalémě existují vedle sebe a nehledě na politickou situaci zde člověk téměř každý den potká známky obojího.
Kateřina Velíšková
Lekce z Jeruzaléma: 1. Cizinci to mají jednodušší
Ačkoli to možná zní zvláštně, cizinec ze Západu smí v Izraeli i Palestině překračovat hranice, které jsou pro místní často nepřekonatelné.
Kateřina Velíšková
Noc u Mrtvého moře
Na co člověk myslí, když po roce odjíždí z Izraele? A jaké to je mít kamarády rozeseté po různých koutech světa?
Kateřina Velíšková
O běhání v Palestině a taky o tom, jaké neziskovky mají smysl
V Jeruzalémě jsem začala běhat s palestinskou organizací. Stala se z toho jedna z věcí, která mi tady dává největší smysl.
Kateřina Velíšková
Na checkpointu v Izraeli
Aneb o hranicích mezi lidmi, byrokracii a taky o věcech, kterých si cizinec cestující v Izraeli a Palestině vůbec nemusí všimnout.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Vlak srazil mezi Olomoucí a Prostějovem člověka, provoz na trati stojí
Na trati mezi Olomoucí a Prostějovem srazil po sobotním poledni vlak člověka. Provoz na trati mezi...
Alpský hotýlek centrem špionáže? Číňané měli výhled na základnu pro F-35
Švýcarský hotel Rössli ve vesnici Unterbach se v posledních letech stal tématem hovorů členů...
Střelec na Fica přiznal vinu. Premiérův stav se lepší, převoz ještě není možný
Slovenský premiér Robert Fico, kterého ve středu postřelil atentátník, je ve stabilizovaném, ale...
Sudetští Němci na sjezdu pochválili dialog s Čechy. Zahráli i českou hymnu
V sobotu, na druhém dni sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), které zastupuje zájmy...
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 994x