A ty jsi ze Západu nebo z Afriky? O nerovnosti v Izraeli

Ne všechno v Izraeli se točí okolo konfliktu s Palestinci. Některé věci jsou na první pohled hůř vidět, třeba jako nerovnost mezi židy ze Západu a židy ze zbytku světa.

O výsadách a privilegiích člověk v poslední době slyší často. Ať už jde o zemi původu, barvu kůže nebo rodinu, do které se člověk narodí, tyhle vnější charakteristiky náš život často určují více, než bychom čekali. A přestože velká část pozornosti médií se soustředí na Izraelsko-Palestinský konflikt, problémy sociální nerovnosti a diskriminace v izraelské společnosti se dají nalézt i na jiných místech.

Jedna z oblastí, kde se nerovnost v izraelské společnosti projevuje nejvíce, je etnický původ. Základní dělící čárou mezi židovskými obyvateli Izraele je totiž to, jestli jsou původem Aškenazim nebo Mizrachim. Aškenázští židé jsou původem z Evropy (především z východu) a ze zemí západního světa, Mizrachim pochází z Blízkého východu a Afriky. Tohle jednoduché rozdělení má ale dalekosáhlé důsledky na ekonomické a sociální postavení Izraelců i v dnešní době.

Stát Izrael byl totiž v mnoha ohledech založen především aškenázskými židy. Mizrachim, kteří přišli ve velkých vlnách během padesátých a šedesátých let, často dorazili do již vybudovaného systému, kterému se museli přizpůsobit. Ideály kultury, vzdělanosti a civilizace byly mnohdy spojeny právě se zeměmi západního světa a od židů z východu se často očekávalo, že se do té správné kultury musí teprve civilizovat.

Rozdíly mezi oběma skupinami se po čase obrousily a jsou dnes méně vidět, pravdou ale je, že mezi oběma skupinami jsou doteď významné rozdíly v příjmech i ve společenském postavení. Zatímco aškenázští židé jsou nadprůměrně zastoupeni na manažerských postech, v akademii i v politice, Mizrachim jsou stále více přítomni na periferii a v hůře placených profesích. Rozdělení to samozřejmě není v žádném případě absolutní, ale i mezi našimi profesory na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě jsme jen těžko hledali kohokoli s blízkovýchodními kořeny.

Kromě toho v Izraeli doteď funguje téměř bezmyšlenkovité škatulkování lidí dle jejich původu. Často jsou to věci, které cizinci uniknou: jaký má dotyčný přízvuk, z jaké části Izraele pochází nebo jakou poslouchá hudbu. Z těchto a jiných ukazatelů tak našinec bleskurychle pozná, odkud dotyčný pochází a kam si ho tudíž má etnicky i kulturně zařadit.

Jestli pro mě něco charakterizuje Izrael, tak je to možnost zblízka se učit o lidech, o mísení kultur a komplexní společenské a politické problematice. Izraelsko-Palestinský konflikt je přitom jen jedna rovina, ze které se dá na izraelskou společnosti nahlížet. Jedním z dalších úhlů pohledu jsou úspěchy a neúspěchy integrace židů z mnoha koutů světa a rozdíly v jejich společenském postavení, například mezi židy z Etiopie a židy z Ruska.

Tyto zdánlivě překonané rozdíly totiž nadále určují mnoho ze společenského i politického dění. Přestože se izraelská společnost v mnohém posunula a Mizrachim jsou dnes daleko vzdělanější a mají vyšší příjmy než v minulosti, úroveň sociální nerovnosti bohužel vzrostla také. Mnozí Mizrachim mají tudíž vcelku oprávněný pocit, že jim rovné postavení stále uniká, což následně hraje roli i v politice. Zatímco v průměru bohatší aškenázští židé volí ve volbách více doleva, tradičnější a v průměru chudší Mizrachim dávají často přednost pravicovým stranám.

Tato situace samozřejmě není unikátní pro Izrael. Příklady situací, kdy etnický původ výrazně ovlivňuje možnosti, které se jednotlivci dostanou, lze nalézt i u nás doma v Evropě. Izrael tudíž může sloužit zároveň jako příklad úspěšné integrace velkého množství imigrantů ze všech koutů světa a zároveň jako příklad přetrvávající společenské nerovnosti, které se jen velmi těžko zbavuje.