Jsme svědky vášnivých debat k přesčasové práci lékařů v nemocnicích. Lékaři přitom chtějí mít jen šanci se vyspat a být normálně bdělí, když operují pacienty. Kdo by byl proti?
A ano, taky by rádi viděli vyrůstat své děti.
Tady se jistě s podobným požadavkem připojí rodiče z dalších profesí - ať zdravotní sestřičky, lidé ve fabrikách ve směnách, sociální pracovníci, státní zástupci nebo policisté či profesionální řidiči…
Říká se nám: "Nejsou lidi."
Ale světe div se - ani peníze (prý) nejsou.
V tom případě mi ale ta rovnice nějak nesedí. Strašně chybí lidé, ale nejsou peníze na zaplacení těch, kteří musí dělat přesčasy?
Z jiného úhlu: Zdá se, že v České republice je horké téma dodržování osmihodinové pracovní doby a přestávek v práci. Na západ (a obávám se, že to platí již i pro většinu dalších světových stran) od nás se baví o zkracování pracovní doby, zkrácených úvazcích a flexibilitě. A my o přesčasech, dalších přesčasech. a ještě dalších přesčasech.
Zjednodušeně ostatní řeší sladění rodiny a práce. S úctou a poctivě.
Ví, že to něco stojí. Ale také ví, jak mnoho to zpět dává lidem, společnosti a ekonomice.
Vedle lékařů jsme svědky i dalšího příběhu. V tomto případě skoro by se dalo říct nekonečného: Poctivé ohodnocení učitelů, dalších pedagogů a nepedagogických pracovníků ve školách. Nebudu opakovat důvody, proč je to dúležité.
Jen si kladu otázky.
Je rozumné škrtat ve školách mateřských, základních a středních v situaci, kdy máme na základních školách nejvíc dětí v samostatné historii země a kdy se tato vlna přelévá do škol středních?
V situaci, kdy jsou stále stabilní i čísla dětí ve školách mateřských? Tedy kdy je jasné, že to „nepřejde“ za rok nebo za dva?
Kdo má zájem na snížení dostupnosti mateřských škol a školních družin, kroužků a zájmových aktivit pro děti?
A jak to jde dohromady s tím, že lékaři, zdravotní sestry, sociální pracovníci, lidé ve směnách, ve fabrikách, mají být od rána do večera v práci? Zase mi v té rovnici něco nesedí. Chceme od lidí, aby pracovali „od nevidím, do nevidím“, ale děti si na tu dobu mají strčit do aktovky?
Úcta k poctivé práci (včetně té opravdu nutné přesčasové) vypadá opravdu jinak. Lidskost a vlastně i laskavost v dnešní Světový den laskavosti (je to tak, 13. listopad je den laskavosti, i když tato informace ve Wikipedii chybí) potřebujeme všichni jako sůl.
