Rainmanův mezinárodní den

Statisticky vzato jsou poruchy autistického spektra zřejmě diagnózou či zdravotní komplikací s nejrychlejším růstem výskytu. Zní to neuvěřitelně, ale autismus se vyskytuje asi šedesátkrát častěji než před 40 lety.

Dobrá – někdo by mohl vcelku správně namítat, že v polovině sedmdesátých let, kdy mezinárodní studie zaznamenaly jeden případ na 5000 dětí, bylo povědomí o autismu, Aspergerově syndromu a poruchách autistického spektra (PAS) tak malé, že nízký výskyt nelze považovat za nic jiného než neschopnost detekce. Kritik by měl i dobrý argument, vždyť v případě podobného pohledu na AIDS a HIV by růst nemoci musel dosahovat milionů procent. To ale nevysvětluje, že v roce 2007 stejná mezinárodní studie hovoří o jednom ze 150 dětí a pro současnost dokonce odborníci odhadují, že některou z forem poruchy autistického spektra trpí jedno z 86 dětí. To již asi nelze přičíst pouze diagnostickému vývoji.

Každého druhého dubna si připomínáme (asi se nehodí říci „slavíme“) Mezinárodní den autismu. Což je určitě vhodná příležitost k připomenutí, že v posledních měsících se v souvislosti s některými reformami ve školství objevila řada mediálních výpadů proti lidem, kteří mají (mimo jiné) některou z mnoha forem autismu. Možná je trochu potíž v tom, že drtivá většina veřejnosti si autistu představuje jako Rain Mana ze stejnojmenného amerického filmu s Dustinem Hoffmanem. A na základě obvyklých mýtů tato většina předpokládá, že všichni autisté jsou vlastně stejní – trošku geniální, ale jinak nevzdělatelní, nepoužitelní a vhodní k umístění do ústavu, přičemž je potřeba dávat pozor, protože tu a tam propadají neočekávaným záchvatům zuřivosti.

Je to obrovská nepravda. I proto letos probíhá kampaň „Česko svítí modře“, která doufá ve zvýšení povědomí společnosti o autismu.

Je to opravdu potřeba, protože nic proti Rain Manovi, naopak. Skvělý film. Ale je to jeden příběh z milionů. I když je založený na skutečné postavě geniálního Kima Peeka, autisty, který se sice nedokázal sám obléknout, ale prokazoval naprosto neuvěřitelné znalosti v řadě oborů. Celou oblast poruchy autistického spektra by bylo hlavně potřeba odmytizovat a také destigmatizovat. Mimochodem – seznam vskutku geniálních lidí, kteří projevovali menší, ale spíš hodně velké příznaky Aspergerova syndromu, tedy lehčí formy autismu, zahrnuje mimo jiné jména jako Albert Einstein, Isaac Newton, Nikola Tesla, Andy Warhol, Thomas Jefferson či Wolfgang Amadeus Mozart. Všichni z nich museli vynaložit mnoho energie na to, aby se vyrovnali se značnými problémy, které jim jejich „postižení“ přinášelo. Měli ale štěstí, jejich talent se mohl projevit, nebyli semleti systémem. Jenže kolik jiných géniů zapadlo, protože jejich talent nebyl tak viditelný, takže potřeboval pomoci na svět? Nebo měli prostě jenom smůlu na lidi okolo. Ostatně i rodiče Kima Peeka vyzval jejich lékař k tomu, aby ho co nejdříve „dali do ústavu“ a zkusili zapomenout. O tom, že by chodil do normální školy ani nemluvě.

Zvláštní paradox – filmový Rain Man žije v ústavu a vrátí se do ústavu. Skutečný Kim Peek ani další lidé sloužící jako předloha pro Rain Mana v ústavu nežili. Film, který upřel pozornost světa k problematice poruch autistického spektra, zároveň pomohl upevnit jeden z velkých mýtů, totiž ten o naprosté neschopnosti autistů fungovat alespoň rámcově v běžné společnosti. Ve skutečnosti je to pochopitelně jiné. Většina autistů je schopna s určitými problémy žít v běžném světě a jsou připraveni zvládnout i obvyklé problémy a komplikace. Například jsou intelektuálně i jinak připraveni získat vzdělání v běžné škole a to zvláště, pokud je posílen pedagogický dozor.

S Mezinárodním dnem autismu a během kampaně „Česko svítí modře“ bychom si proto měli především vzpomenout na množství lidí, kteří kvůli svému postižení prožili skutečně těžký život. A na obrovské množství talentů, které byly zmařeny. A měli bychom držet palce a také se aktivně pokoušet o to, abychom těmto lidem vytvořili maximální prostor pro jejich realizaci. K čemuž připojím osobní poděkování a projev nekonečné úcty všem rodičům, učitelům, odborníkům i nadšencům, kteří autistům a zvláště autistickým dětem pomáhají zvládat věci, které jsou pro ostatní často velmi snadné, a rozvíjet schopnosti, které jsou ostatním v mnoha případech nedosažitelné.