Petice nakrknuté mámy a učitelky nesmíří

Ve školství jich přibývá petic geometrickou řadou. Tímhle tempem nebudou mít učitelé pro samé čtení a podepisování petic ani čas na tu administrativu, která jim podle jednoho z mnoha provolání nedává čas na to hlavní, na učení...

Což je tedy určitě alespoň trochu pravda. Bohužel, nestihla jsem toho v této „papírové bitvě“ udělat tolik, kolik bych si přála. Administrativy je vskutku příliš a je třeba ji redukovat s tvrdostí diety Rajko Dolečka.

Jedna z nyní velmi populárních petic (údajně přes sedm tisíc podpisů) říká, že dvouleté děti mají být doma s maminkami a s tatínky, protože je to pro jejich dětství lepší. Nu – s tím samozřejmě souhlasím. Jenže petice pokračuje neférově, až to bolí – máme prý změnit znovu zákon a dvouletým dětem vstup do mateřských škol v podstatě zakázat. Jde o reakci na podle mne opravdu dobrou věc, totiž na to, že od roku 2020 budou mít naopak právo na umístění ve školce děti již od dvou let věku. A autory onoho provolání pouze lehce poučím: možnost přijetí do školky pro děti mladší tří let platí i nyní. Takových dětí bylo v minulých letech obvykle v zařízeních po celé zemi asi 40 tisíc. A nikdo se o ně nezajímal. Nikdo neřešil jejich specifické potřeby. Mateřské školy v tom byly ponechány na pospas náhodě. Takže jediné, co jsme udělali nově je, že jsme přijetí změnili na právo. A že jsme vyčlenili peníze na investice, na personální zabezpečení.

Petice je to zvláště podpásová přinejmenším v jedné věci. Tváří se, jako bychom přikazovali maminkám a tatínkům, aby dali svoje dítě do školky od dvou let. Což je naprostý nesmysl. Já si samozřejmě myslím, že dětem je nejlépe s jejich rodiči a ostatně rodičům je nejlépe s jejich dětmi. Do oněch magických tří let určitě. Jenže mnoho a mnoho lidí je v takové ekonomické situaci, že to prostě nejde. Proto nabízíme jenom a pouze o možnost, nabízíme právo. S povinností na straně rodičů to nemá nic společného. Povinnost je jenom na straně zřizovatelů, aby zajistili dostatek míst v zařízeních. A aby zajistili odpovídající péči o děti.

Nová podoba zákona přináší rodičům daleko větší svobodu rozhodování o tom, jak si svůj život zařídit. Nebo pro ty, kdo jsou v horší životní situaci a umístění dítěte do finančně zvládnutelného zařízení jim vytvoří prostor pro zvýšení příjmů. Což především u mladých rodin bývá velmi důležité.

Stát a zřizovatelé na sebe vzali s novou podobou zákona řadu povinností. Musíme vytvořit školkám podmínky k tomu, aby se věc dala skutečně zvládnout – z pedagogického i například ze zdravotního hlediska. Znamená to nová pracovní místa pro chůvy, znamená to investice do budov a řadu dalších kroků – mimo jiné tlak na snížení maximálního počtu dětí v jedné třídě. Například na Plzeňsku to znamená významné rozšíření kapacit, v řadě dalších krajů také. Právě proto jsou na to vyhrazeny celé tři roky do onoho roku 2020.

Já v podstatě rozumím učitelkám z mateřských škol, které se tohoto opatření trochu obávají – snadno se jim může stát, že mezi jejich dětmi budou některé, kterým po jistou dobu bude dělat problém soužití v kolektivu. A to nemluvím o takových nepříjemnostech, jako jsou plenky. To jsou přesně ty obavy, které chápu. Diskutovali jsme o nich během přípravy nové legislativy. Hlavní problém jsou v tomto směru peníze, protože díky dostatku financí lze přijmout dostatek chův, vybavit mateřské školy, udělat množství nutných kroků. Po zkušenostech s řadou minulých vlád, které slibovaly hory i doly, ale když došlo na věc, nechtělo se jim sliby plnit, rozumím dobře i nedůvěře v této oblasti. Ale v tomto směru bylo vykonáno všechno, co vykonat šlo a co se peněz týká, měl by být systém zajištěn dostatečně.

Nerozumím naopak – a to vůbec – pokusu postavit tuto věc jako vládní krok k omezení svobody rodičů. Protože to je naprosto naopak. Zavedením práva na umístění dítěte již od druhého věku ve školce jsme po žádném právu rodičů nešlapali. Nikdo k tomu není nucen. Vycházíme vstříc těm, u kterých to sociální situace vyžaduje. Vždy jde o svobodné rozhodnutí rodičů. Nyní byli u mladších dětí odkázáni na náhodu – některé školky pro ně místa měly, jiné ani náhodou. Petici údajně podepisují učitelky i rodiče. Neřekla bych, že na základě plné znalosti situace a toho, co se vlastně od roku 2020 spustí a kolik na to bude peněz. Spíš mám pocit, že učitelky i rodiče jsou dlouhodobě nakrknutí na to, že stát o školky příliš nedbal a podpisem to chtějí dát najevo.

V mateřských školách to bylo prostě dlouhou dobu tak, že ač narvány až po komín dětmi, nevěnovalo se příliš pozornosti těm dětem ani učitelkám, které se o ně staraly. Jako ministryně jsem nad tím žasla a jako žena se také pěkně nakrkla. Nedivím se tedy stejně nakrknutým mámám ani učitelkám mateřských škol. Je třeba jistě slyšet, co učitelky ke své práci potřebují a to bezezbytku zajistit - a teď se to konečně děje. Jenom tato konkrétní petice je prostě „mimo mísu“.