Dejme obcím miliardy na školy, školky a hřiště

Když jsem byla ministryní, se smutkem jsem viděla, jak pod stůl padají desítky skutečně dobrých projektů ve školství i ve sportovní oblasti proto, že se na ně „nedostalo“. Prostě na ně v příslušných programech nebyly peníze.

Paradoxně: Teď máme prostor podobným projektům peníze dát. A ještě tím pomoci ekonomice.

Když jsme v Poslanecké sněmovně naposledy diskutovali o rozpočtu a zvýšení schodku o dalších 200 miliard korun na investice, zaznívaly hlasy, že to se nedá stihnout proinvestovat. Popravdě, také mám svoje pochybnosti, protože do konce roku času málo (v investičních rozměrech) a 200 miliard je skutečně strašně moc peněz.

Nicméně za jednu z možností, jak ty peníze opravdu smysluplně využít a přitom opravdu nasměrovat do ekonomiky – a nejen do stavebnictví, ale také do nábytkářství a dalších odvětví, považuji významné posílení dotačních programů na výstavbu nových kapacit škol a mateřských škol. V těchto programech existuje řada projektů, které se opakovaně ucházejí o financování a opakovaně neuspěly. To neznamená, že jsou špatné nebo že by byly nedobře podané. Prostě na ně nevybydou peníze. Není nic neobvyklého, že souhrn požadavků v jednotlivých žádostech převyšuje daný objem programu několikanásobně.

Totéž je ve sportovní oblasti. Já bych byla nerada, kdyby ve veřejnosti vznikl na základě probíhajícího soudu v tak zvané sportovní kauze dojem, že v této oblasti je všechno „cinklé“ a kdo ví, za co se tam utrácejí peníze. Tak to vůbec není. Tvrdím, že 99,9 procenta lidí, kteří jsou v jednotách, sokolech, spartacích a dalších klubech jsou skvělí nadšenci, kterým jde o věc. A z vlastní zkušenosti vím, že připravují spoustu projektů, které by opravdu pomohly dětem, mládeži i dospělým sportovcům k lepším podmínkám. Průměrné stáří našich sportovišť je skoro padesát let, potřebujeme do nich investovat.

Takže naprosto nepochybuji, že pokud bychom nyní investiční dotační tituly posílili o významnější sumu blížící se (dejme tomu) deseti miliardám korun, tak díky nemalému „zásobníku“ připravených, v podstatě vlastně schválených, kvalitních a pravidlům odpovídajících projektů můžeme za pár měsíců stavět. Ale nejen stavět – také objednávat vybavení, pomůcky a další. Protože co bychom mohli posílit, to mohou být také peníze pro školy a další instituce na nákup běžného vybavení nebo specifických potřeb (kterých je ve školách i ve sportovních klubech skutečně spousta)

Jde o to chtít.

A jde o to udělat z této krize také příležitost, využít peníze na podporu ekonomiky k jejímu opravdovému nastartování. Když je jen projíme, problém pouze odložíme.