Pokřivený svět aneb co je to ženská krása?

Doby, kdy Aristoteles s Platónem mohli o kráse jen tak filosofovat někde u sloupoví chrámu dedikovaném nějaké krásné  bohyni,   jsou už nenápadně pryč. Abstraktní pojem "krása" má totiž díky dnešním médiím jasné rozměry - chlupůprostých (alespoň) 90-60-90.  Vlasy povoleny, klidně i umělé! 

zdroj obrazu: wikimediahttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6a/Mona_Lisa.jpg

Jak krásně se muselo žít v době, kdy byla za nejkrásnější princeznu v Evropě považována žena, kterou by dnešní bulvár označil přinejlepším za "šedou myšku". Dnešní krásná žena totiž, jak se zdá, nesmí být ani trochu přirozená, tu správnou přirozenost totiž umí udělat jen přirozený make-up či photoshop, přirozeně. Co na to vaše přirození pánové? 

Nedávno jsem se těšila na příjezd svého přítele k nám domů. V té době v našem domě pobývali na návštěvě  i příbuzní, kteří se již chystali k odjezdu. Asi 10 minut před ohlášeným časem příjezdu mého milého jsem se šla příbuzných zeptat, zda-li ještě chvíli nezůstanou, aby jej pozdravili. Jeden z nich se zhrozil:" Tvůj přítel přijede a ty vypadá takhle? Honem běž si udělat nějaký make-up, umyj si vlasy, vyfenuj, převlíkni se! "  Nechápala jsem. Vypadala jsem naprosto normálně, žádný umaštěný triko a nepadnoucí tepláky, v čemž prý jiné ženy "straší" své muže, prostě obyčejné tělo obepínající tričko a neteplákové kalhoty.

 Nenapadlo mě nic lepšího, než dotyčnému odpovědět, že můj přítel mě má rád takovou, jaká jsem a malovat si obličej jen proto, že spolu budeme chvíli u nás doma mi připadá zbytečný. Dostalo se mi odpovědi, že se takhle se mnou může klidně rozejít. To jako vážně? To jsou chlapi tak povrchní? V časopisech jistě, i když tam to spíš dělají ženy, ale... To si mám celý život měnit identitu?

Asi bych se neměla tolik divit. Denně na mě na domovské straně seznam.cz vykukují články typu " Tahle příšera že je ta krásná herečka?", ve kterých si pravděpodobně obtloustlé nehezké redaktorky léčí své mindráky z toho, že nejsou nadpozemsky vyhlížející bytosti. Člověk by z toho až skoro měl pocit, že mít bledou, místy flekatou pleť, kruhy pod očima, které jsou nezvýrazněné linkou... je v podstatě zločin. A to nemluvím o postavě, kdy se velký zadek nosí pouze v případě, jste-li Kim Kardashian či jiná taková celebrita. Slečně Farné to  ale neprošlo.  

Dnešní ideál krásy je téměř synonymen pro panemku Barbie - dokonalá bujná kštice, permanentní make-up, běloskvoucí chrup, plné rty a dekolt, dlouhé nohy, malý pevný zadek a hlavně naprosto dokonale hladké tělo bez jediné skvrnky! Ó  jak jsou lidé šokováni z výlohy jednoho amerického obchodu, kde mají figuríny "bobra"! "Je to tak nechutné, chlupy jsou nechutné, zavřete všechny nečistotné, neoholené jedince do zoo!"  Přirozenost je prostě fuj. Jak daleko ještě lidé zajdou? Budou za chvíli i vlasy považovány za odpornost, které je třeba se zbavit? 

Něco je špatně. Zajímalo by mě, kdo určuje, co je to krása. Mimozemšťané,  nebo nějaká tajná rada ukrytá pod zemí? Nechce se mi jít s většinou, začínám být fakt ráda, že nemám dokonalou tvář a postavu, že můj vzhled ani trochu nepřipomíná nějakou paní na obálce. Ty ženské tam jsou stejně všechny stejné - nepřítomné výrazy, symetrická tvář, velké poprsí.. Jen barva vlasů se mění. Sotva vím, která modelka to zrovna je. Ale já? Já jsem jediná, pokřivená krása, kterou si všichni pamatují, protože má nedokonalost je "znepokojující". A co vy, také jste unikátní, nebo unifikovaní? Co si představíte pod pojmem" krása" ? 

P.S: Obstála by Mona Lisa v dnešním světě jako modelka?