Proč Řekové milují Velikonoce?

Včera skončily pravoslavné Velikonoce, kam se rozhodl odletět 95 letý děda, takže já jsem trnula, jak to dopadne. A on si tančí a jí opečené jehně nebo kůzle. Letos byly pravoslavné Velikonoce o týden posunuté oproti katolickým. 

Vzpomínám na ně, už dlouho jsem tam o Velikonocích nebyla. Věřící řecký národ udržuje svoje tradice a Velikonoce jsou pro ně největším svátkem. Včera skončily a začalo opékání jehňat a kůzlat. A také tančení.

Bratr mi poslal video, kde děda ve věku 95 let s jednou protézou tančí kolové řecké tance. Usmívám se, jsem ráda, že přežil to uříznutí nohy před sedmi lety. Je to opravdu bourák a já se dívám na video, kde vidím nabodnuté jehně a kůzle. Prostě děda chtěl letět za svojí neteří do Řecka, chtěl tam být na Velikonoce. Letěl s ním můj bratr a jeden z jeho synů.

Opravdu věřící Řekové, spíše ti starší, dodržují půst. Velikonoční půst trvá 40 dní, celkem je za rok o různých svátcích v Řecku cca 90 dní půstu, což je opravdu zdravé. Jenomže o Velikonocích, kdy se oslavuje znovuvzkříšení Ježíše Krista, se od půlnoci potřebuje každý, kdo držel půst najíst bílkovin, které mu chybí. Organismus si po takovém půstu opravdu stěžuje, tak se vaří polévka zvaná „majiritsa,“ která je uvařená z vnitřností kůzlete nebo jehněte. Pak se na ni dá našlehaný bílek s citrónem a hlávkový salát a všechno se smíchá dohromady. Je to dobrota, až na to, že někteří, co drželi vydatně půst, jedou do nemocnice se žlučníkovým záchvatem.

Hned ráno se všude opékají jehňata nebo kůzlata, stoly se prohýbají pod řeckými dobrotami, všude je puštěna nahlas hudba a mezitím si tančí. Po jídle tančí všichni, Řecko vypadá jako tančící země. Je na ně krásný pohled i v době krize, kdy se tento den zapomíná na veškeré útrapy světa a prostě se slaví. 

Chodím ve Velice do kostelíka Ag. Theologos, kde se usadil putující mnich. Řečtí faráři nežijí v celibátu, naopak musí být ženatí. Mniši žijí v dobrovolném celibátu. Sleduji rozhovor z Athosu, zakázaného území pro ženy. Mluví mnich, který sděluje něco, co jsem netušila. Vypráví o tom, že byla ostuda se stát mnichem tak před třiceti až čtyřiceti lety. Vzpomněla jsem si na putujícího mnicha, který se usadil v chudém karavanu v "mém" kostelíku  Ag. Theologa. Vloni jsem na něho měla otázek. Ptala jsem se i na modlení.

„Stačí, když řekneš Pane na nebesích, stačí říct jenom Otče. To vážně stačí, nemusíš se modlit, nemusíš číst bibli, pokud máš v sobě boha,“ řekl putující mnich, který se po 35 letech putování usadil na místě, kde kdysi stál klášter. Mnich se začal starat o to, aby se znovu tento klášter, který zde stál před tisíci lety, vystavěl. Magická síla u tohoto kostlíku je vážně znatelná, je pro mě místem, kde ráda rozjímám, kde se ráda dívám, kde zapaluji svíčky, přičemž poslední je vždy zapálena pro všechny dobré lidi na světě. Z kostelíka, který je 6 km nad Velikou je ten nejkrásnější pohled na Veliku.

Pak je druhý svátek 15. srpna – je to svátek Panny Marie, u které je také dlouhý půst, ale i tady následuje pečení jehňat a kůzlat. A já tam budu, takže si s místními budu jíst a tančit.

A zase se budu ptát věřících Řeků na otázky, které mi vrtají hlavou, aniž bych čekala odpověď. Neumí na ně odpovědět, pro ně je prostě pravda, že existuje Bůh, Ježíš i Panna Marie, které bezvýhradně milují. To mi zase řeknou, nic víc, protože oni jsou s vírou srostlí. Nepotřebují se ptát. I proto slaví znovuvzkříšení Ježíše Krista tak radostně. Čekají na ten svátek celý rok, protože ten den pokládají za svoje znovuzrození.  

Dávám odkaz, proč jsou jindy pravoslavné a jindy katolické Velikonoce.

https://www.idnes.cz/onadnes/lide/pravoslavne-velikonoce-maji-sva-pevna-pravidla.A010401_195700_vel_zemepis_cha