Proč jsem zůstala v ČR

Tak jdu na to! Napíšu vám pravdu, co je to být Řekyní, která se rvala a stále rve za český lid. Co je to vyrůstat tady, pak přijít do vysněné země, kde mi spadla brada až ke kotníkům. A proč jsem se rozhodla zůstat žít v Čechách.

Ani jsem si neuvědomila, že je je v ČR dnes velký svátek, takže se mi bude psát článek dobře, protože chci ČR a českému, ale i slovenskému národu poděkovat za moje dětství, za moje vzdělání, za můj rozhled a za moje úspěchy, za radost, za slzy štěstí, ale i za slzy bolestné, které k životu prostě patří. Zároveň nebudu mít žádné poznámky ke komentářům pod mým včerejším článkem. Slíbila jsem, že vám napíši, co je tady v Čechách skvělé a dobré. 

Český národ byl oproti jiným národům dříve velmi vzdělaný. I tady jsem měla porovnání oproti Řekům, když jsem tam přijela poprvé. Zdáli se mi hodně primitivní, protože tvrdili, že v Československu byli lodí, ale tím mysleli Rumunsko. Můj mozek mi tyto neznalosti o zeměpisu nebral, až později jsem pochopila systém, který zakazoval učit cokoliv o tzv. bývalém východním bloku. Také to bylo po pádu řecké diktatury, takže na otázky, zda je pravda, že nám půjčují zimní oblečení a že nemáme příbory jsem si stejně nezvykla. Rvala jsem se za český a slovenský lid, protože jsem se tehdy cítila být v Řecku velkou cizinkou, která nechápala, jak z kolébky kultury mohou vyjít tak nevzdělaní lidé. Bylo to pro mě hrozné poznání, které trvalo mnoho let. 

Vše se začalo měnit rokem 1989, kdy už i Řekové začali do zemí bývalého východního bloku cestovat. Nejvíce navštěvovali ČR a tak se názory začaly měnit a já jsem měla radost, že už nemusím odpovídat na stupidní otázky, které mě přiváděly k šílenství. Mezitím jsem také poznávala, co je to pravoslavná víra, začala jsem chápat pomalu a jistě řecký lid, protože jsem mu vážně nerozuměla. Nebylo to jednoduché. Během těch let se mi pod kůži dostaly věci, které mi tady chyběly. To byly rodinné a přátelské vazby, jenž jsou velmi pevné a tvoří každému jedinci zázemí. 

Díky tomu, jak na mě Řekové a jejich znalosti zapůsobily brutálně negativně od počátku, kdy jsem do Řecka začala jezdit, díky mému vzdělání, které se v té době v Řecku neuznávalo, jsem se rozhodla jako jedna z mála nevystěhovat. Nedala bych to. Prostě to je pravda, asi bych se tam tehdy zbláznila a vůbec jsem neměla tušení, co bych tam dělala. Babička Katerina mě chtěla provdat za bohaté řeckého lékaře, abych se přistěhovala zpět. Její plán byl skvělý, ale já jsem se tehdy nechtěla vdávat za nikoho. To jsem raději jezdila s bratranci a lovila babičce ryby a tloukla o kámen chobotnice, aby si je mohla babi dát. 

Měla jsem oproti jiným mladým lidem v mém věku jasno, že Řecko není země pro mě. Vůbec jsem netušila, že mamča svůj úmysl vrátit se do Řecka vážně uskuteční. Stalo se tak v roce 1988 v listopadu a za rok byla konečně svoboda. A já začala podnikat, čímž se obě země  pro mě staly domovem. Řecko trochu pomaleji, trochu jsem jim nerozuměla, ale začala jsem ho milovat. V Řecku jsem byla téměř 6 měsíců a v zimě jsem létala za mamčou a za prací, abych měla všechny smlouvy s řeckými dodavateli podepsané. Bylo to krásné období, protože jsem vážně žila tady i tam naprosto napůl, více asi v Řecku, což trvalo dvacet let. 

Maminka onemocněla a já jsem najednou viděla realitu, která byla prostě taková, že jsem ji musela přestěhovat sem zpět do ČR, aby měla tu nejlepší lékařskou péči, i přestože jsem si ji nechala doma. V Řecku by mi umřela daleko dříve.  A tak nastalo jiné období, kdy mi logicky chybí kus zimního řeckého života, lyžování na Olympu nebo u Delph v Arachova, kde jsou krásné a dlouhé sjezdovky. Chybí mi kafíčkování, chybí mi ten řecký smích.

Kdybych tam ovšem byla jen tak a bez práce, tak nevím, jak dlouho bych to vydržela bez českých divadel, koncertů, oper a operet. Česká kultura je podle mého prostě unikátní. Tak jako je unikátní zdravotnictví, na které každý nadává velmi neoprávněně. Chyběla by mi česká kuchyň, štrůdl, svíčková a kachna se zelím. A nejvíce by mi chyběla kulajda. A chyběli by mi moji čeští skvělí přátelé, kterých si opravdu moc vážím.

Prostě jsem netypická Řekyně, která tady brání Řecko a v Řecku brání český národ a ČR. A nakonec mám pocit, že bych dnes měla napsat, že Češi měli zůstat se Slováky, že je to škoda, že se tyto dva národy oddělily, i když se snaží žít v přátelské atmosféře.