Postižené dítě jako štít

Stále mi vrtá hlavou, proč rodiče Grety, kteří jsou údajně velmi inteligentní si svoji dceru berou jako štít? Brát si postižené dítě s jakoukoliv dg. jako štít je prostě a jednoduše velmi špatně.

Ve včerejším článku jsem zmínila matky, které nejsou skutečně vypočítavé, jsou spíše neznalé zákonů a tak si neřeknou ani o dávky na péči pro nemocnou osobu, tj. pro svoje dítě. Nikdo jim neporadí,, byť by sociální pracovnice v každé nemocnici měla těmto osamělým matkám tuto službu poskytnout, pomoci jim se zorientovat v zákonech a v tom, nač mají nárok. 

Vznikají dvě situace. První je většinová, matky pečovatelky jsou unavené a mnohdy žijí na hranici bídy. Druhá situace je horší. Matky si berou postižené dítě jako štít proti všemu a proti všem a velmi dobře se orientují ve všech finančních podporách, které mohou získat od státu. Ale toto jim nestačí, takže použijí svoje bezmocné dítě, většinou středně či těžce retardované , aby citově vydíraly všechny kolem. Tyto matky nejsou za nic vděčné. Můžete jím dávat dary, poskytnout všechno možné, ale ony sedí a před dítětem mluví tak, že to dítě slyší, aniž by si uvědomovaly, že jejich postižené dítě vnímá, poslouchá o sobě strašné věci. Někdy denně, někdy několikrát za den. 

Fakt, že postižené dítě vnímá a je vázáno na rodiče, nejvíce na matku, pokud je rozvedená, nemá druhého rodiče - otce - který by možná takovému chování zabránil, je prostě jenom holý fakt. Nikdo nemá právo soudit unavenou ženu, v tomto případě matku, která si nebere servítky, která vypouští před dítětem všechny pravdivé i smyšlené boly. Takové matky chtějí, aby je okolí litovalo, aby je vyslechlo a jsou schopny svůj osud komukoliv vykládat na potkání. Jistě, nemáme právo soudit, ale máme právo na to mít svůj názor, který právě tluču do počítače.

Pokud dítě vnímá neustálé negace, kam zakomponuje matka především jeho úděl, tak se jeho psychický stav, který je už stejně mizerný, nemůže v žádném případě zlepšit. Myslím si, že mnoho dětí, kterým se matky věnují, které byly lékaři odsouzeni krutým verdiktem, se zlepšilo díky přístupu rodičů a jeho blízkých. Při správném a lidském přístupu se mnoho dětí rozchodilo, rozmluvilo, některé se naučily číst a psát apod.Takových zázračných dětí znám dost. Jejich osud se změnil, protože měly to štěstí mít kolem sebe ty správné lidi včetně lékařů.

Štít v podobě dítěte se nemůže bránit, pouze se jeho psychická situace může výrazně zhoršit. Já cítím, že i Greta je štít, sice obletovaný, opěvovaný i zatracovaný, ale štít ke slávě, k moci a k případnému bohatství. Její pozice je velmi matoucí a pro mnohé nesrozumitelná. Greta pochází z tzv. dobré rodiny, dokonce má i otce, ale i u ni se zapomnělo, jak může být její psychika křehká, jak jí tato cesta, na kterou ji rodiče postavili, jednou ublíží. Proč si to myslím? Protože má holka Aspergera a v takovém prostředí, v jakém se pohybuje, to nemůže být pro ni dobré, protože ona potřebuje žít ve svých vzorcích chování, aby měla co nejméně ataků. 

Děti - štít - většinou nemají otce, tátu, který je u postižených dětí nedostatkové zboží. Ti, co zůstanou i nadále v rodině u svého postiženého dítěte, jsou u mě hrdinové největší. Nemají větší zásluhy oproti matkám, ale jsou to tátové, což je něco, co je prostě také nenahraditelné. A možná tito tátové by matkám nedovolili, aby si brali jejich dítě jako štít. Možná.....

Dnešní článek navazuje volně na článek včerejší - viz odkaz

http://katerinakaltsogianni1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=728926