Nepohřbívejte blogery

Celý den mi vrtá hlavou, jak je možné, že někteří blogeři jmenovitě kritizují blogery za jejich výkony a vysoké karmy, za to, že jsou nominováni. Místo ocenění, které dostali od čtenářů se dočkávají kritiky od "kolegů" - blogerů

Hodně sarkasticky píší i diskutující, že nominovaní finišují do finále, ale to je prostě blbost a hloupost. Tak jako malíř musí sednout a celou noc malovat, když si na něho sedne múza, tak např. já si sedám 0.55 hodin a píšu, protože si na mě také sedla, aniž bych ji zvala. Měla bych si jít lehnout, jelikož mě čeká zítra hodně práce. Ovšem mně to všechno vrtá hlavou, kde se v těch blogerech a diskutujících bere ta zášť, ta drzost, ta neoprávněná kritika hodně čtených blogerů? Jak vůbec někdo může sednout a cíleně tímto způsobem hodnotit druhého blogera? Vždyť je to ponižující akt, který prostě a jednoduše prozradí na kritizujícího autora, že nemůže skousnout to, že není nominován nebo VIP bloger? Tento akt se jmenuje závist, nic jiného mě nenapadá, proč by se jinak někdo snížil k takové užalované a podlé činnosti? 

Snažím se nepsat populisticky a účelově, protože před psaním nikdy žádného blogera nečtu. Nechci být ovlivněna námětem, ani nechci uhnout ze svého, byť ne zrovna právě šťatného myšlenkového chodu, který zaznamenávám rychle na papír, abych to stihla, resp. hážu písmenka na monitor. Některé blogery čtu vždy, až po publikování článku, ale nikdy předtím. Čtu i ty, o kterých vím, že jim ležím v žaludku. Mohli by být rádi, že tam, že se jim necpu do života, prostě se po nich neopičím.

Poté blogy vypadají jako seriál "Ordinace v černé zahradě," no jo, nemůžu napsat v "růžové zahradě," protože černá s růžovou nemá vůbec nic společného. Nebo má? Růžové růže s černou mašlí na pohřbech. Brr, hrozná představa, ale tak to tady v posledních dnech vypadá. Blogeři dávájí pomyslné květiny těm, které by nejraději viděli na jakémsi "blogerském hřbitově," kam mnoho blogerů odešlo mnohdy z těchto důvodů. Myslím si, že by na černou mašli nenechali napsat zlatým písmem jména těch, co tady zaživa pohřbívají a vesele zveřejňují jejich jména.

Možná, že se vám zdá moje hodnocení hodně natažené, ale jak jinak to vyjádřit? Nač psát sálo dlouhé věty, které beze jména postrádají smyl? A proč psát jména, abych napsala "silnou informaci?"  Myslím si, že všichni, kteří brnkli pohledem o pár takových blogů, ví, o čem tady píšu. Skoro všichni jsme určitým způsobem kritizovali nějakého politika či nějakou politickou situaci, světový průšvih, přírodní katastrofy, prostě všechno, co se nás lidsky dotýká. A každý bloger to učinil svým způsobem a nezaměnitelným psaním.

Na světě neexistuje jenom karma článku, ale i plynová, která může někdy vybouchnout a karma, jejíž význam množí podceňují. A právě tato karma je hodně významná, protože patří ke každému jednotlivci tak, jak si zaslouží, resp. jak se o ní zaslouží, což je obrovský rozdíl. Je nastavena a ovlivnitelná jenom od nás samotných, ale druzí nám do ní vstupují, jako by to byla promenáda, jakoby to naše DNA chtěli úplně prodírkovat. 

DOBRÉ RÁNO